Osudy Zoji Mikotové. Rozhlasové vzpomínání divadelní režisérky, výtvarnice a vysokoškolské pedagožky
Zoja Mikotová – režisérka, výtvarnice, ale i vnučka nebo maminka. Tyto i mnohé další své vrstvy včetně setkání s pantomimou či neslyšícími odhaluje v Osudech.
Vyprávění začíná od svých kořenů a předků, postupně přibližuje Zoja Mikotová (*1951) i život svých rodičů, který měl velký vliv na její krásné, ale náročné dětství. To prožila na několika místech, a jak sama říká, tak částečně i ve vlaku, když jezdila mezi Brnem a Říčany.
Řeč bude nejen o prázdninách v Jizerských horách, ale i o prvních setkáních s pantomimou, návratu do Brna a studiu Střední školy uměleckých řemesel. O tom, jak se dostala z jeviště zlínského divadla až ke studiu režie na brněnské JAMU, vypráví s lehkostí a vtipem sobě vlastním.
Postupně se její příběh dostává až k práci s neslyšícími a k založení ateliéru Výchovné dramatiky neslyšících na JAMU, cesta k němu byla ale dlouhá a rozhodně ne nudná. A jeho přínos (nejen) pro neslyšící je nevyčíslitelný.
Osudy profesorky Mikotové plynou příjemným tempem od jednoho životního milníku ke druhému a odhalují neobyčejný příběh neobyčejné ženy s jejími radostmi i starostmi.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Mario Gelardi: Zlomatka. Tesařová a Myšička v italské hře o následcích jednoho coming outu
-
Paolo Sorrentino: Tony Pagoda a jeho přátelé. Poezie, vulgarita i něha v příbězích plných nostalgie
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
-
Nestřílejte na krokodýly. Miroslav Horníček a Miloš Kopecký v kabaretu plném zvířecích příběhů
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
