Vzpomínkové prózy grafika a posledního explosionalisty Oldřicha Hamery

V roce 1964 se Oldřich Hamera seznámil grafikem Vladimírem Boudníkem a jsa zasažen jeho dílem a myšlenkou explosionalismu, stal se jeho žákem. Boudník mu dal satynýrku a zasvětil ho do tajů grafiky a tisku. Také ho ale uvedl mezi své přátele, kteří se záhy stali i Hamerovými přáteli, ať už to byl spisovatel Bohumil Hrabal nebo Boudníkův spolužák ze Státní grafické školy Zdeněk Bouše. V tomto prostředí se Oldřich Hamera postupně etabloval jako grafik a také jako poutavý vypravěč a pábitel. Sám Bohumil Hrabal ho nejednou nabádal: „Pište, Vy vole! Proč tohleto, prosím Vás, nenapíšete?“

Teprve krátce před smrtí Oldřich Hamera jeho volání vyslyšel a pro okruh přátel začal sepisovat krátké autobiografické povídky. V roce 2021 vyšly pod názvem Jak vstoupiti na nebesa, aniž by člověk po sobě zanechal dráhu letu; ovšem jen v malém bibliofilském nákladu.

Jak to všechno začalo, Překladatel, Škvorecký hřbitov

Oldřich Hamera nás ve svých vzpomínkových prózách zavádí nás do poloviny 60. let, kdy pracoval v ČKD a seznámil se s Vladimírem Boudníkem (Jak to všechno začalo), vzpomíná na setkání s A. J. Šťastným, překladatelem a neúspěšným atentátníkem na ministerského předsedu Rašína (Překladatel) nebo na chvíle prožité se spisovatelem Bohumilem Hrabalem (Škvorecký hřbitov). 

Prodavač tmy, Bouše rogalista, Benzinalkohol

Vybraná trojice příběhů se odehrává v 80. letech minulého století. Ústřední postavou vyprávění je Hamerův kamarád, grafik Zdeněk Bouše. Jejich bohatýrská dobrodružství znějí skutečně neuvěřitelně. A není to jen pábení? – napadne vás jistě při poslechu. Kdepak, co je psáno, skutečně se stalo.