Rozmarné novely lombardského Boccaccia Mattea Bandella

Bandellovy příběhy znal dokonce i William Shakespeare, který na jejich podkladě sepsal hry Mnoho povyku pro nic, Romea a Julii či Večer tříkrálový,ale sahali po nich i další dramatikové. Každý příběh Bandello zvláštním věnovacím dopisem někomu připsal, mezi obdarovanými figurují knížata, králové, ba i sám císař, krásné a vznešené paní, básníci, lékaři, advokáti, příbuzní a přátelé.

Bandello, ve snaze vzbudit dojem co největší autentičnosti, podrobně vykládá kdy, jak a od koho příběh slyšel, až jasně vidíme ta parná letní odpoledne v stinném zahradním loubí nebo zimní večery v nádherných komnatách, kdy důvtipní kavalíři oživili nebo zklidnili společnost zajímavým vyprávěním. Sám říkal, že ho tato věnování chrání před případným útokem těch, kteří by se jeho vyprávěním cítili uraženi. Matteo Bandello totiž zkoumá především muže a ženy zasažené žárlivostí a trpící závislostí a oběti těchto dvou vášní nebývají právě z nejsympatičtějších.

Čtěte také

Detaily každodenního života alžbětinské doby mě fascinovaly. Poznáme přes ně i to, že dnes žijeme v lepší civilizaci, říká anglista Martin Hilský

„Každý příběh,“ prohlásil autor, „třebas by byl napsán tím nejnemotornějším a nejdrsnějším jazykem na světě, vždycky čtenáře pobaví. A moje novely nejsou žádné smyšlenky, nýbrž pravdivé příběhy.“ Bandello je kronikář, nebo možná dokonce reportér, podávající zprávu o životě. Jeho novely jsou kouzelným zrcadlem, v němž se jeho doba odráží s daty, postavami i informacemi, které bychom u historiků nenašli.