Josef Škvorecký: Bassaxofon. O lásce k jazzu, síle a kráse umění, k životu

Novelu Bassaxofon napsal Josef Škvorecký v roce 1965, jak sám uváděl, „na jeden zátah“, bez předchozího podrobně připraveného rozvrhu (knižně poprvé vyšla v roce 1967 ve sbírce Babylónský příběh). Je to básnická próza psaná řetězením volných asociací pohybujících na rozhraní mezi skutečností a fantazií.

Je to zároveň jedna z próz kosteleckého cyklu, v nichž se autor ve vzpomínkách vrací do rodného městečka v čase gymnaziálních let, spadajících do období protektorátu, a ve kterých hrdina vystupuje v podobě autorova literárního alter ega Dannyho Smiřického.

Bassaxofon jako ojedinělý, vzácný nástroj představuje něco nedostižného, kouzelného, poetického, a setkání s ním a s kapelou Lothara Kinzeho až nadpřirozené souznění uprostřed válečných hrůz. Bassaxofon je vyznáním lásky k jazzu, síle a kráse umění, vyslovením vztahu k životu, tedy dílem s jasnými existenciálními motivy a podtexty.