Miroslav Macháček: Zápisky z blázince. Z terapeutického deníku charismatického herce a velkého divadelního režiséra

Herec a režisér Miroslav Macháček (1922–1991) patří k nejpozoruhodnějším českým umělcům druhé poloviny 20. století. Talentovaný a nekompromisní, charismatický a vznětlivý, génius a šílenec – tak o něm hovoří jeho obdivovatelé i ti, s nimiž se neshodl.

Mám značně nevyrovnanou povahu – na jedné straně po otci vznětlivou a na straně druhé po matce až chorobně přecitlivělou, projevující se bezdůvodnými skoky mezi cholerickými výbuchy a těžkou melancholií.
Miroslav Macháček

Od divadelních začátků na pražské konzervatoři až po vrcholné režijní a herecké počiny na jevišti Národního divadla si Miroslav Macháček zachoval nekompromisní touhu po skutečně živém divadelním zážitku, o který je třeba každý večer svádět boj s pohodlností a konvencí. Jeho Zápisky z blázince pocházejí z roku 1975, kdy se autor v tíživé osobní i profesionální situaci dostal do těžké deprese a v léčebně se snažil pod odborným dohledem své postavení vyřešit. Náhledy do vlastního nitra se v deníku mísí s banalitami z každodenního života, ale i z těch nejbanálnějších zápisků čiší Macháčkova nezdolná energie a silná osobost – totalitnímu režimu navzdory.