Jak se svět odráží v nás a my v něm? Nejhlouběji jsme mraky. Měníme se

Profesor a svého času hydrometeorolog Miroslav Petříček se zastavuje u pohledu na plující a měnící se oblaka. A formuluje myšlenky, s nimiž se člověk při pohledu na nebe může obracet sám k sobě. „Nejhlouběji jsme mraky. Měníme se. Čelíme věcem, které nedokážeme předvídat. A leckdy nedokážeme předvídat ani sami sebe,“ podotýká filozof Miroslav Petříček.

Profesor Miroslav Petříček |foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Petr Prášek se věnuje zejména francouzské fenomenologii a dílu Gillesa Deleuze. Přináší zamyšlení nad tím, co má společného mistrovská přihrávka ve fotbale s malířským uměním. Hledá spojnice mezi vynikajícím sportovcem a umělcem. Vykresluje také postavu běžce, který se při rytmickém pohybu terénem stává svým vlastním pohybem. „Je potřeba zapomenout na to, kdo jsem, jak daleko mám ještě běžet a oddat se běhu samému. Pak se mi najednou běží dobře,“ popisuje Petr Prášek.

Markéta Jakešová se zabývá otázkami těla, francouzskou fenomenologií a takzvanou Actor-Network Theory. Všímá si rozmanitosti identit a podob, kterých naše těla nabývají. „Když procházím dnem nebo i životem, tak se podstata mého těla určitým způsobem mění. Tělo může být chvíli nástrojem, může se stát uměleckým objektem nebo i zátěží,“ zmiňuje Markéta Jakešová. Považuje za zajímavé si všímat, co se děje jinak, když se učíme něčemu novému, a zdůrazňuje, že i my jsme součástí neustálých změn světa. Což je v jistém smyslu skvělá zpráva, dává nám to prostor učit se, hledat, objevovat, neustále se ptát, po sobě, po svém místě ve světě – v podnebesí.