Umění rozumět sobě i druhým. Aktivně se milovat s moudrostí lze skrze text, hru i skupinový rozhovor

9. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy dialog, hlavy, rozhovor

Způsob, jak člověk přemýšlí a komunikuje, je podmíněný řadou faktorů. Schopnost myslet může obohatit rozhovor, hra i pozornost věnovaná tomu, jak se jedinec zrovna cítí.

Kompletní záznam filozofického ArtCafé, včetně tematického playlistu od Elišky Vidomus, je připraven k vašemu poslechu v audiu pod článkem.

Jak se k sobě má filozofie a životní zkušenost? Lucie Winklerová popisuje metodu neo-sokratovského rozhovoru, při kterém se potkává různorodá skupina lidí, aby se několik dní zabývala jednou konkrétní otázkou. Téma rozhovoru vychází z konkrétní životní zkušenosti. Průběh rozhovoru facilituje lektor nebo lektorka. Otázky jsou formulovány tak, aby se hledání odpovědí obešlo bez vnějších autorit. Skupina se může společně ptát například: Co je svoboda? Kdy smím lhát? Kde jsou hranice tolerance? Co je přátelství? Kdy mám ukončit přátelství?

Sokratovský rozhovor pročistí hlavu a zpomalí myšlení. Je to mentální deodorant.
Lucie Winklerová

Lucie Winklerová na semináři Sokratovských rozhovorů

Metoda sokratovského rozhovoru je založená na spolupráci. Nastavuje otevřený prostor, kde se spolu lidé mohou bavit svobodně bez tlaku, aby někdo vyhrál. Pracujeme s tím, že je nejdříve potřeba druhému naslouchat a porozumět, pak teprve je možné dát společně dohromady odpověď, říká Lucie Winklerová s tím, že nejde o to ostatní přesvědčit o tom, že zrovna já mám pravdu. Učíme se mimo jiné strukturovat přemýšlení, kriticky přemýšlet, aktivně naslouchat, spolupracovat ve skupině, dodává Winklerová. V tuzemském kontextu je tradice Sokratovských rozhovorů spjatá se spolkem Sokratovského rozhovory a s Fakultou humanitních studií UK (dříve IZV), která semináře pořádá už od roku 1998.

Pouhé myšlenky nám nic neříkají, můžou se chytnout, jen když si je můžeme spojit s určitou životní zkušenosti.
Jaromír Murgaš

Čtěte také

Jaromír Murgaš, filozof a vysokoškolský pedagog Fakulty filozofické ZČU a Fakulty humanitních studií UK, v některých svých seminářích spojuje výuku filozofie se zkušenostmi z výcviku gestalt terapie, publikoval i skripta Základy interpretace filozofických textů I. Jako pedagog cíleně dává prostor pro širší interakci: do hry se bere i to, jak se člověk cítí. Studentů se například ptám, jak na ně text, který právě čteme, působí. Jestli je tam něco, co jim vadí. To jsou důležité faktory, zda a jak text můžeme číst dál. Když někoho určitá myšlenka rozčílí, tak nemůže vidět celek textu, vysvětluje Murgaš a dodává, že vede studenty k tomu, aby si více všímali, co se děje s nimi samotnými i s ostatními – a rozšiřovali si tak prostor pro přemýšlení, sebepochopení a jednání. Svůj pedagogický záměr doplňuje slovy: Abychom viděli svět, i sebe sama v něm, bohatší. Aby se zhodnotily ty úžasné věci, které už jiní lidé napsali a vymysleli.

Nosím si s sebou knihu plnou otázek.
Monika Brzoňová

Monika Brzoňová se zabývá etikou a v rámci svého projektu Etika hrou toto téma přináší do mateřských školek, škol, mezi seniory, ženy na mateřské dovolené nebo i do sfér byznysu. Často se setkávám s tím, že lidé čekají, že je naučím něco nového. U etiky ale můžeme udělat jen to, že na určité téma přivedeme pozornost, říká Brzňová, která etické otázky spojuje s principy hry. Ráda hledám něco, co nás spojuje. Díky hře se může odehrát něco obecně lidského a zároveň hluboce individuálního, vysvětluje svůj přístup Brzoňová s odkazem na profesora Jana Sokola, který postuloval hru jako něco, kde se lidé mohou potkat, rozvíjet a zažít něco krásného a společného.

Má cihla vnitřek? Může být kaštan a klobouk pomůckou při filozofickém setkání v mateřské školce? Jak poznám, kdy smím lhát? Proč vzniká Institut živé filozofie? Otázky i odpovědi vám přináší ArtCafé.

Pořad připravila: Tereza Lišková
Hudbu vybírala: Eliška Vidomus

Spustit audio

Související