Umění rozumět sobě i druhým. Aktivně se milovat s moudrostí lze skrze text, hru i skupinový rozhovor

Jak se k sobě má filozofie a životní zkušenost? Lucie Winklerová popisuje metodu neo-sokratovského rozhovoru, při kterém se potkává různorodá skupina lidí, aby se několik dní zabývala jednou konkrétní otázkou. Téma rozhovoru vychází z konkrétní životní zkušenosti. Průběh rozhovoru facilituje lektor nebo lektorka. Otázky jsou formulovány tak, aby se hledání odpovědí obešlo bez vnějších autorit. Skupina se může společně ptát například: Co je svoboda? Kdy smím lhát? Kde jsou hranice tolerance? Co je přátelství? Kdy mám ukončit přátelství?

Sokratovský rozhovor pročistí hlavu a zpomalí myšlení. Je to mentální deodorant.
Lucie Winklerová

Lucie Winklerová na semináři Sokratovských rozhovorů|foto:Sokratovské rozhovory, z. s.

„Metoda sokratovského rozhovoru je založená na spolupráci. Nastavuje otevřený prostor, kde se spolu lidé mohou bavit svobodně bez tlaku, aby někdo vyhrál. Pracujeme s tím, že je nejdříve potřeba druhému naslouchat a porozumět, pak teprve je možné dát společně dohromady odpověď,“ říká Lucie Winklerová s tím, že nejde o to ostatní přesvědčit o tom, že zrovna já mám pravdu. „Učíme se mimo jiné strukturovat přemýšlení, kriticky přemýšlet, aktivně naslouchat, spolupracovat ve skupině,“ dodává Winklerová. V tuzemském kontextu je tradice Sokratovských rozhovorů spjatá se spolkem Sokratovského rozhovory a s Fakultou humanitních studií UK (dříve IZV), která semináře pořádá už od roku 1998.

Pouhé myšlenky nám nic neříkají, můžou se chytnout, jen když si je můžeme spojit s určitou životní zkušenosti.
Jaromír Murgaš

Čtěte také

Filozof Jan Sokol. Poslechněte si jeho rozhlasové vzpomínání ve vltavských Osudech

Jaromír Murgaš, filozof a vysokoškolský pedagog Fakulty filozofické ZČU a Fakulty humanitních studií UK, v některých svých seminářích spojuje výuku filozofie se zkušenostmi z výcviku gestalt terapie, publikoval i skripta Základy interpretace filozofických textů I. Jako pedagog cíleně dává prostor pro širší interakci: do hry se bere i to, jak se člověk cítí. „Studentů se například ptám, jak na ně text, který právě čteme, působí. Jestli je tam něco, co jim vadí. To jsou důležité faktory, zda a jak text můžeme číst dál. Když někoho určitá myšlenka rozčílí, tak nemůže vidět celek textu,“ vysvětluje Murgaš a dodává, že vede studenty k tomu, aby si více všímali, co se děje s nimi samotnými i s ostatními – a rozšiřovali si tak prostor pro přemýšlení, sebepochopení a jednání. Svůj pedagogický záměr doplňuje slovy: „Abychom viděli svět, i sebe sama v něm, bohatší. Aby se zhodnotily ty úžasné věci, které už jiní lidé napsali a vymysleli.“

Nosím si s sebou knihu plnou otázek.
Monika Brzoňová

Monika Brzoňová se zabývá etikou a v rámci svého projektu Etika hrou toto téma přináší do mateřských školek, škol, mezi seniory, ženy na mateřské dovolené nebo i do sfér byznysu. „Často se setkávám s tím, že lidé čekají, že je naučím něco nového. U etiky ale můžeme udělat jen to, že na určité téma přivedeme pozornost,“ říká Brzňová, která etické otázky spojuje s principy hry. „Ráda hledám něco, co nás spojuje. Díky hře se může odehrát něco obecně lidského a zároveň hluboce individuálního,“ vysvětluje svůj přístup Brzoňová s odkazem na profesora Jana Sokola, který postuloval hru jako něco, kde se lidé mohou potkat, rozvíjet a zažít něco krásného a společného.