Nechtějme se vrátit do normálu, nic takového neexistuje, říká filozof Lukáš Likavčan
Jak vidí budoucnost filozof a teoretička umění? Můžeme do ní promítnout i něco pozitivního ze zkušeností se zpomalením společnosti?
Na budoucnost myslíme v tyto dny velmi intenzivně. Nejistota a smíšené pocity jsou celkem na místě a otázka, co nás čeká je všudypřítomná. K přemýšlení o tom, zda je v naší přítomnosti něco inspirativního, co může pozitivně ovlivnit budoucnost, jsme přizvali filozofa Lukáše Likavčana a teoretičku umění Annu Remešovou.
Čtěte také
Radikální nejistota vybízí k novým příběhům o budoucnosti
„Nejistota, kterou právě prožíváme, je jen zvýrazněním stavu, který tu byl před tím. Naše společnosti zapomněly na určitý druh dlouhodobé vize či horizontu. Pandemie jen zvýrazňuje kolaps budoucnosti. Budoucnost se pak stává pouze nesrozumitelnou, temnou hrozbou. Je otevřenou otázkou, jak s touhle situací radikální nejistoty naložit pozitivním způsobem. Tuto situaci je ovšem možné použít jako možnost začít si říkat nové příběhy o budoucnosti,“ vyzývá v ArtCafé filozof Lukáš Likavčan, který ve své praxi zpracovává témata politické ekologie, filosofie technologií a vizuálních kultur.
Budoucnost potřebuje limity
„V rámci ekonomiky a společnosti je důležité klást si limity, například ekosystémové. Limity nás totiž informují o tom, co jsou udržitelné možnosti pokračování života na této planetě,“ dodává Likavčan, který je společně s Josefem Patočkou autorem jedné ze statí nového sborníku nazvaného Budoucnost, který vyšel v nakladatelství IDEA a přináší definici tzv. nové levice a její představu o budoucnosti, ať už jde o planetu, umění, Česko, práci, či náboženství.
Není program kulturních institucí přetěžovaný? Neděláme toho příliš?
Anna Remešová
Jak nás změní zkušenost se zpomalením kulturní produkce? Může to pozitivně ovlivnit budoucnost přemýšlení o statusu umělce, programování kulturních institucí a kvalitě umění? Šéfredaktorka Artalk.cz Anna Remešová v rozhovoru upozornila na to, že současná opatření přináší prostor pro zamyšlení, jak vypadá kulturní produkce institucí.
V současné situaci se ukazuje, do jaké míry potřebujeme kulturu, ale i to, jak je závislá na zřizovatelích.
Anna Remešová
Absence ekonomických jistot obnažuje křehkost kulturního provozu. Program je často intenzivní, materiálově a energeticky náročný. Anna Remešová vidí důležitost nejen v komunikaci tohoto tématu směrem k veřejnosti, ale zejména k poskytovatelům dotací, kteří by tyto parametry měli zahrnout do výzev a dotačních programů. Současně je ale podle Remešová důležité vidět to pozitivní v budoucnosti a hledat optimistické vyhlídky.
Proč je potřeba přijmout, že jsme zranitelné bytosti a k čemu nám může posloužit mapa zranitelnosti? Poslechněte si celé ArtCafé s hudebním výběrem Ondřeje Bambase, který představuje hudebníky obracející svůj pohled do budoucnosti. Na závěr pořadu zazní třetí díl minisérie Jóga na vlnách Vltavy s Annou Ribanskou.
Související
-
„Nepodřizujeme se potřebám našich technologií příliš?“ ptá se antropoložka Lucy Suchman
Antropoložka Lucy Suchman se studiu vztahů mezi stroji a lidmi věnuje už od 80. let. Možná proto tak ráda mírní všeobecné nadšení z umělé inteligence. „Musíme...
-
„Dívat se na realitu ne-lidskýma očima může pomoct chápat dnešní problémy,“ říká filozof Janoščík
„Filozofie se stala nesrozumitelnou, akademickou, odtrženou od reality – my se snažíme vystoupit ven, abychom prezentovali aktuální problémy.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.