Dřevěné kostely z Podkarpatské Rusi – příklady důmyslné architektury našich předků

Stavebního materiálu, tedy dřeva, bylo na Podkarpatské Rusi dostatek. „Co se stavby kostelíků týče, bylo v oblibě především dřevo dubové, jednak pro svoji trvanlivost, jednak pro možnost impregnace před stavbou. Stavělo se ale například i z tisu nebo jiných druhů dřeva,“ vysvětluje vedoucí Etnografického oddělení Národního muzea Jan Pohunek. „Dřevěný kostel je možné poměrně snadno rozebrat a přenést na jiné místo, což mnohé z nich zachránilo před zánikem,“ pokračuje etnograf. Právě Jan Pohunek je průvodcem šestidílné vltavské série věnované kostelíkům přeneseným ve 20. a 30. letech minulého století na území dnešní České republiky.

Dřevěný kostel Svatého Mikuláše v Hradci Králové je o 100 let mladší, než se předpokládalo|foto:Jiřina Šmídová, Český rozhlas

Dozvíme se třeba, že za převozem kostela všech svatých v Dobříkově stojí významný prvorepublikový senátor Václav Klofáč; že kostel svaté Paraskevy v Blansku pochází z první poloviny 16. století a skrývá v sobě architektonické vlivy ze Srbska; že kostel svatého Archanděla Michaela se stěhoval několikrát a naposledy zdobil Kinského sady v Praze – ovšem vloni na podzim vyhořel; že o záchranu kostela svatých Prokopa a Barbory v Kunčicích pod Ondřejníkem se do velké míry postaral tamní Okrašlovací spolek a jeho šéf, majitel vítkovických kamenouhelných dolů Eduard Šebela; že kolem kostela svatého Mikuláše v Hradci Králové je ohrada s brankou pocházející z původního příslušenství kostela v Nižním Mirošově; a že další kostel svatého Mikuláše, který dnes stojí v Nové Pace, má unikátní vyhřívanou křtitelnici, aby dětem v zimě nebylo chladno.

Cyklus Tomáše Piláta nabízí spoustu dalších obecných zajímavostí z historie a staveb kostelů, a také informace o jejich často dramatických převozech.