Mezi funkcionalismem, sorelou i bruselským stylem. Domy kultury na Ostravsku jako architektonické důkazy své doby
Kulturní domy představují specifický typ staveb. Z historického, společenského a zvláště politického hlediska se v mnoha případech jedná o stavby rozporuplné. Zároveň ale patří k charakteristickým prvkům architektonického dědictví dvacátého století, zvláště jeho druhé poloviny.
Všechny epizody
V rozhlasovém cyklu Mozaiky se zaměříme na domy kultury v Ostravě. Pětici ostravských staveb – mezi které patří i památkově chráněný Dům kultury města Ostravy architekta Jaroslava Fragnera – postupně představí historik architektury z Národního památkového ústavu Martin Strakoš.
Čtěte také
V případě domů kultury se ani dnes nevyhneme řadě negativních konotací. K obrazu kulturního, osvětového, závodního nebo besedního domu totiž patřil náležitý politicko-ideologický program a s ním související výzdoba. V kontrastu proti negativním konotacím bývaly kulturní domy v průběhu svého každodenního provozu středem rozmanitého dění zaměřeného na kulturu a umění, nejčastěji středního proudu nebo šedé zóny, píše historik architektury Martin Strakoš ve své knize „Kulturní domy na Ostravsku v kontextu architektury a umění 20. století“.
Nejposlouchanější
-
Raymond Radiguet: Ďábel v těle. O skandální a nerovné lásce mladíka a vdané ženy
-
Zdeněk Svěrák: Posel hydrometeorologického ústavu. Komedie o jednom mystifikátorovi v důchodu
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Jean-Claude Brisville: Rozhovor pana Descarta s mladým panem Pascalem. Střet tolerance a nadhledu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.



