Soundtracky ke sci-fi aneb Hudební let od Ikarie přes Divokou planetu a Návštěvníky po Machinarium

Čtěte také

Zdeněk Liška. Velký příběh české filmové hudby pokračuje

Jeden z prvních českých sci-fi filmů Ikarie XB-1 od scenáristy Pavla Juráčka a režiséra Jindřicha Poláka z roku 1963 patří podle řady filmových historiků k zakladatelským dílům moderní sci-fi kinematografie. Zajímavostí je, že režisér Stanley Kubrick nevynechal jedinou projekci Ikarie na newyorské přehlídce v roce 1964. Průkopnický byl v mnoha ohledech i soundtrack a zvukový design od skladatele Zdeňka Lišky, který využil elektroakustické hluky a ruchy v kombinaci s elektronicky modulovanými klasickými nástroji.

V Česku méně známým je koprodukční francouzsko-český animovaný film Divoká planeta, který vznikal na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v pražském studiu Jiřího Trnky. Příběh o planetě, kterou obývají obří modrá stvoření Drágové a kde jsou lidské bytosti chovány jen jako domácí zvířata nebo jsou hromadně hubeny, vznikal v režii francouzského režiséra Reného Lalouxe celkem pět let.

Smlouva byla podepsána už v roce 1967, ale do vzniku filmu významně zasáhly události srpna 1968. Sugestivní příběh vyprávějící o střetu dvou civilizací se stal během začínající normalizace podezřelým a jeho dotočení bylo ohroženo. V roce 1973 se jej nicméně podařilo po různých peripetiích dokončit a uvést na filmovém festivalu v Cannes, kde získal zvláštní cenu. Za pozornost stojí jazz-funkově laděný soundtrack skladatele Alaina Goraguera, který skvěle dotváří místy až psychedelické výjevy.

A nesmí chybět soundtrack k filmu Temné slunce, který skladatel Martin Kratochvíl postavil na zvucích analogových syntezátorů, nebo hudba k počítačové hře Machinarium od Tomáše Dvořáka, vystupujícího pod pseudonymem Floex. Autor nových znělek Českého rozhlasu Vltava říká, že herní soundtracky jsou pro něj prostorem pro uvolnění a experimentování.