Král Majálesu. Hudební stopy Allena Ginsberga v tvorbě Patti Smith, Boba Dylana i Marka Ribota

Hudební výběr Elišky Vidomus bude ilustrací žánrové rozmanitosti interpretů, v jejichž tvorbě slyšíme ozvuky Ginsbergovy poezie. Jsou to nahrávky vzniklé mezi lety 1971 a 2015 od Boba Dylana, Patti Smith, Billa Frisella, Marca Ribota, Sonic Youth a dalších.

Králem místo Bohdalové

„Allen Ginsberg překlenul a propojil tolik různorodých trendů, že snad více než kdokoliv jiný symbolizuje bouřlivou sílu šedesátých let. Beatnický básník, charismatický recitátor i provokatér, který nikdy nepřestal bojovat za otevřenost ve vztazích a svobodu v myšlení, proti cenzuře, militarismu a naškrobené upjatosti maloměšťácké morálky,“ napsal antropolog, básník a esejista Andrew Lass, který se v roce 1965 Ginsbergova zvolení králem Majálesu účastnil.  

Allen Ginsberg jako král pražského majálesu v roce 1965|foto: CC BY-SA 3.0, Wikimedia Commons, Engramma.it

Zajímavostí je, že původní kandidátkou na post královny byla herečka Jiřina Bohdalová – ta si nicméně účast na poslední chvíli rozmyslela a studenti pražské ČVUT museli rychle hledat náhradu.

Oslovili Josefa Škvoreckého, ten z důvodu chřipky odmítl, ale telefonicky za sebe domluvil opravdu mimořádného zástupce – a tím byl Allen Ginsberg. Krátce po svém zvolení byl z Československa vyhoštěn, jako důvod bylo uvedeno opilství a výtržnictví.

Čtěte také

1965. Allen Ginsberg zvolen králem Majálesu

Nicméně se jednalo, jak vyplývá z archivních materiálů StB, o řízenou provokaci, do které bylo zapojeno několik konfidentů s cílem Ginsberga veřejně zdiskreditovat a přimět k odletu z Československa. Ještě v letadle cestou do Londýna tuto zkušenost shrnul v básni Král Majáles, kterou později často recitoval. Do Československa se znovu podíval až v roce 1990.

Ginsberg – Dylan

Jaké bylo vzájemné ovlivnění mezi Allenem Ginsbergem a Bobem Dylanem? Ginsberg vnímal Dylana jako člověka, který svojí spontaneitou, energií a intenzitou přednesu přímo navazuje na celou tradici beatnické generace.

Allen Ginsberg a Bob Dylan v roce 1975|foto:Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported, Elsa Dorfman

Dylan zase o patnáct let staršího Ginsberga často zmiňuje jako jeden za svých největších vzorů. V roce 1971 spolu natočili píseň Vomit Expres. Nahrávka, kterou je možná lepší vnímat jako pozoruhodný dokument o jednou uměleckém setkání, vznikala dost živelně – po jednom večerním jamování v Ginsbergově bytě se společně vydali do studia, kde Dylan napsal aranžmá a instruoval hostující muzikanty. Text písně Vomit Expres je inspirován noční leteckou linkou do Portorika plnou lidí, kterým létání nedělá úplně dobře…

The Lion For Real

Zpěvačka Marianne Faithfull kdysi Ginsbergovi řekla, že by možná raději neměl zpívat – tuto historku básník zmiňuje v bookletu alba The Lion For Real, na kterém její slova vyslyšel a své verše opravdu jen recitoval. Možná i díky tomu patří tato nahrávka z roku 1989 k nejpozoruhodnějším hudebním projektům, na kterých se kdy Ginsberg autorsky podílel. Významně k tomu přispěl především nedávno zesnulý producent Hal Willner, který sestavil kapelu z výrazných představitelů experimentální hudební scény – na desce se podíleli kytaristé Marc Ribot a Bill Frisell, basista Steve Swallow a celá řada hostů.

Carl Solomon, Patti Smith, Allen Ginsberg a William S. Burroughs, 1977|foto:Marcelo Noah, CC BY 2.0

„Allen mě toho hodně naučil o poezii, měli jsme i dost společných čtení,“ vzpomíná na Ginsberga zpěvačka Patti Smith. Poprvé se setkali v roce 1969 a během let se mezi nimi vyvinulo silné přátelství. V pořadu zazní její expresívní přednes Ginsbergovy poznámky pod čarou k básni Kvílení a debut Piss Factory z roku 1974.