Nezapomenutelná historická událost. Před 50 lety vznikl Svaz Cikáni-Romové

Na konci srpna uplynulo 50 let od založení Svazu Cikánů-Romů (1969–1973). Na Vltavě jubileum připomínáme cyklem esejů – první tři dny jde o premiéry psané pro příležitost výročí, ve čtvrtek a pátek o archivní vzpomínání zakladatelky naší Romistiky Mileny Hübschmannové.

Byla to historická událost, kterou podle pamětníků „nelze plně docenit ani dohlédnout“. Vznik svazu znamenal završení dlouholeté společenské a politické angažovanosti Romů, kteří se také otevřeně přihlásili k pražskému jaru. Českoslovenští Romové se díky svazu mohli zapojit do řešení otázek, jež se jich přímo dotýkaly.

Spisovatelka Jana Hejkrlíková ve svém eseji vzpomíná na jednu z ustavujících okresních schůzí svazu a na to, jak se na okamžik před normalizací jako dítě setkala s uznáním a sebe-vědomím svého etnika.

Ustavení Mezinárodní Romské Unie bylo důležité minimálně pro sebeurčení Romů jako etnického národa, který žije po celém světě. (...) Přes všechny historické snahy vymýtit tradice a kulturu Romů, jsme si je uchovali po celém světě.
Jana Hejkrlíková

Jana Horváthová mimo jiné připomíná genocidu Romů za druhé světové války (jíž padlo za oběť 90 procent tehdejší naší romské populace), poválečné představy komunistického aparátu, krátké období existence Svazu i normalizaci.

Chceme sami, prostřednictvím své masové společenské organizace začleněné do Národní fronty, usilovat o prosazení svých stanovisek, podílet se na převýchově všech cikánů a takto zvýraznit své postavení v republice a podpořit rozvoj socialistické demokracie v naší republice. Obracíme se na Vás také proto, aby se na nás jako dosud nezapomnělo. Žádáme Vás proto, aby bylo i s námi počítáno.
Z dopisu Přípravného výboru Svazu Cikánů-Romů Ústřednímu výboru Národní fronty (29. 5. 1968)

Milena Hübschmannová byla významná česká vysokoškolská pedagožka, indoložka a také zakladatelka české romistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V šedesátých letech žila půl roku v romské osadě na Slovensku, posléze se na přelomu šedesátých a sedmdesátých let angažovala ve Svazu Cikánů-Romů. V období normalizace byla bez stálého zaměstnání a nesměla publikovat.

Z Archivu Českého rozhlasu vybíráme dvojici vyprávění a zamyšlení Mileny Hübschmannové, které začíná u první cesty za Elenou Lackovou na Slovensko. (Elena Lacková mimo jiné proslula jako autorka dramatu Hořící cikánský dům, ve kterém zpracovala romské zkušenosti z války a které nacvičila se skupinou romských herců a hrála po celém Československu). Kromě vyprávění o samotné spisovatelce a jejich setkání představuje Hübschmannová hlavně tehdejší podmínky romských osad a zasazuje do kontextu řadu mýtů panujících o zevšeobecnělé představě o menšinovém etniku.