Písmomalířství je cesta proti vizuální nekultuře v digitální době

„Zabývám se experimentem a bouráním tradičních přístupů k tvorbě písma. Snažím se zkombinovat různé vzory do jednoho a posunout hranice lidské ruky dál,“ popisuje svou práci typografka a písmomalířka Petra Dočekalová. Ta se v roce 2016 stala spoludržitelkou titulu Nejlepší grafický designér roku a také se věnuje teorii a výzkumu českého ručně psaného písma na UMRPUM. 

„Kuráž mi dodávali lidé, kteří na internetu popisovali své příběhy podobné tomu mému. Celý proces od chvíle, kdy se člověk o něco zajímá a chtěl by se tím vážněji zabývat, až po to, že se tím uživí,“ popisuje svou cestu k tomuto řemeslu Dan Plavecký, který vede vlastní písmomalířské Studio Plavečky.

Písmomalířství, lettering nebo kaligrafie?

K písmomalířskému řemeslu patří tradičně štětec, malštok (čili opěrný nástroj) a barvy, s jejichž pomocí přenášíte nápis na jakýkoliv materiál, ať už fasádu, sklo nebo kámen. Naopak typografie je obor zaměřený čistě na písmo a vytváření nových fontů a abeced, které lze používat v tisku. Dále můžeme rozlišovat font, tedy digitální abecedu, a lettering, čili originálně vytvořený nápis – ať už digitální nebo ruční – vyjadřující určitý obsah.

Za každou abecedou stojí člověk, který ji navrhl. Písmo negeneruje počítač.
Petra Dočekalová

Kaligrafie je pak podle Petry Dočekalové vyjádřením samotného pohybu psaní, při kterém můžeme použít naučený pohyb ruky, ale i zápěstí, lokte nebo celého těla. „Vyjadřuje energii, samotný nápis a jeho význam. A zároveň je to řehole, při které musíte znát každý detail, abyste nápis provedli přesně. Ale je tam i lehkost a hravost.“

Písmomalíři dávali produktu svoji tvář

Historie písmomalířství v českých zemích sahá do 18. století, kdy se začala více rozvíjet reklama a každý obchodník nebo řemeslník potřeboval výlohu, aby mohl o svém produktu nebo službě dát vědět okolí.

Dan Plavecký, moderátorka Petra Kultová a Petra Dočekalová ve studiu před začátkem živého vysílání ArtCafé|foto: Petra Kultová,Český rozhlas

„Písmo, které se používalo pro reklamu, se pak dál vyvíjelo. Na našem území je jeho nejsilnější období zhruba během první republiky a v meziválečné době. Po druhé světové válce se psalo podle předepsaných šablon a nebyla už taková volnost při tvorbě nových originálních písem. V 90. letech a s nástupem počítačových technologií a digitalizace se písmomalířství a aranžérství postupně začalo ztrácet, ale dnes se opět vrací. Je to totiž součást řemesla a lokální tradice, kterou můžeme oživit a dát jí současný vzhled,“ popisuje Petra Dočekalová.

Konkurence se nebojím. Naopak, rád bych ji tu měl.
Dan Plavecký

Velmi dlouhou a hluboce zakořeněnou tradicipísmomalířství najdeme ve Spojených státech a Velké Británii, kde v tomto oboru panuje silná konkurence a laťka pro dobré písmomalíře je nastavená velmi vysoko. Právě odtud čerpá tuzemská scéna inspiraci. Také v severských zemích jsou na ulicích běžně vidět ručně psané nápisy. Na rozdíl od nás tam totiž písmomalířství nikdy nevymizelo. Větší konkurence v Česku by pomohla rozvoji řemesla, shodují se oba hosté. „Chtěl bych, aby společnost nebrala písmomalířství jako nějaké překvapení na ulicích, ale jako jejich běžnou součást,“ uzavírá Plavecký.

Poslechněte si celé ArtCafé, kde se mimo jiné dozvíte, proč je zakázku někdy lepší odmítnout a co se v písmomalířství považuje za opravdové mistrovství. Hostem druhé poloviny pořadu byla etnomuzikoložka Zuzana Jurková, se kterou jsme vzpomínali na nedávno zesnulou zpěvačku Věru Bílou. Průřez její hudební tvorbou připravil Petr Dorůžka.