O polském divadle českému publiku

Poláci a Češi, dva jazykově velmi blízké národy, vytvořili dvě osobité divadelní tradice, které se pod vlivem okolností politických, kulturních nebo náboženských od sebe vzdalovaly, nebo si byly naopak blízké. Tak například v době romantismu mělo polské divadlo své národní divadlo, zatímco české teprve procházelo obdobím národního obrození. Naopak v dobách moderny nebo v 60. letech minulého století najdeme v české i polské divadelní historii mnoho paralel.

Adam Mickiewicz: Dziady

Nejvýznamnějším představitelem polského romantismu je bezesporu Adam Mickiewicz, jehož dramatická skladba Dziady se nadlouho stala kanonickým dílem pro polské romantické básníky. Genezi tohoto formálně i obsahově komplikovaného veledíla, jeho inscenační tradici v Polsku a ohlasy, které drama zaznamenalo v českém prostředí, přiblíží profesor Jan Hyvnar.

Vedle ukázek v češtině, ve kterých hrají Jaromír Meduna (Kněz), Pavel Batěk (Gustav) a Svatopluk Schuller (Mickiewicz), zazní v pořadu i úryvek z tzv. Velké Konrádovy improvizace v polském jazyce. Nahrávka zachycuje herce Jerzyho Trelu ve slavné Swinarského inscenaci.

Juliusz Slowacki

Druhým velkým dramatikem polského romantismu byl Juliusz Slowacki (1809–1849). Mladší souputník a zároveň oponent Adama Mickiewicze se se svými dramaty Mazepa, Balladyna nebo Kordian řadí k nejuváděnějším polským romantikům. Podobně jako Mickiewicz i Slowacki skončil po neúspěšném listopadovém povstání 1830 v emigraci a svoje hry psal bez vyhlídky uvedení na polském jevišti. Přesto také on cítil potřebu zasáhnout svým dílem do diskuzí o budoucnosti těžce zkoušené vlasti a vyrovnat se s polským mesianismem, který viděl v utrpení národa vyšší, mystický smysl.

V pořadu věnovaném jeho dílu připomene Jan Hyvnar všechny zásadní Slowackého hry, ukázky vybíral z u nás nejčastěji inscenované Balladyny. Účinkují Klára Cibulková (Balladyna), Lucie Pernetová (Alina), Jaroslava Pokorná (Vdova), Jan Vlasák (Kancléř) a Jiří Schwarz (Žoldnéř).

Gabriela Zapolská

Gabriela Zapolská (1857–1921) se do dějin polského divadla zapsala jako spisovatelka, herečka, překladatelka a pedagožka. Nechala po sobě početné literární a dramatické dílo, které má přes značně kolísavou úroveň jeden sjednocující a dodnes sympatický rys – odvahu otevřeně mluvit o tabuizovaných tématech své doby. Zapolská se nebála psát o prostitutkách, tajných potratech, nechtěných dětech nebo pohlavních chorobách. U nás se proslavila především svou komedií Morálka paní Dulské, která byla v roce 1958 úspěšně zfilmovaná režisérem Jiřím Krejčíkem se Zdeňkou Baldovou v hlavní roli.

Portrét Gabriely Zapolské připravil Ladislav Slíva, V ukázce ze hry Žabička uslyšíte Romana Zacha (Bartnický), Ladislava Freje (Milevský), pro úryvek z Morálky paní Dulské jsme sáhli do gramoarchivu, v 9. výstupu z 1. dějství hrají Zdenka Baldová (Paní Dulská) a Božena Půlpánová (Nájemnice).

Stanislaw Wyspiański

Stanislaw Wyspiańsky byl mnohostranně nadaný umělec, „renesanční osobnost“ přelomu 19. a 20. století. Kromě psaní se věnoval i výtvarné tvorbě, včetně plakátů či vitráží, proslul ovšem především svými divadelními hrami – z nichž nejznámější je Veselka.

Jan Hyvnar ve svém pořadu rozkryje okolnosti jejího vzniku a vylíčí i přijetí, jakého se hře po premiéře v roce 1901 dostalo. V ukázkách z Wyspiańského Veselky účinkují Ladislav Frej (Vernyhora), Svatopluk Skopal (Hospodář), Roman Zach (Věchet) a Michal Novotný (Jašek).

Witkacyho grotesky aneb Stanislaw Ignacy Witkiewicz

V dalším pokračování cyklu o polském divadle se budeme věnovat osobnosti a dílu Stanislawa Ignacy Witkiewicze (1885–1939), známého také pod pseudonymem Witkacy. Nevšední grotesky tohoto velkého polského divadelního reformátora zůstávají dodnes výzvou pro divadelníky i diváky, a to jak po obsahové, tak po formální stránce.

Jan Hyvnar se v pořadu věnuje i Witkiewiczově uměleckému programu tzv. čisté formy a vysvětluje, jakým způsobem se autorovy teoretické postuláty odrážejí v jeho divadelních hrách. Ukázky pocházejí z her Blázen a jeptiška a Ševci. Účinkují v nich Igor Bareš (Walpurg) a Klára Suchá (Sestra Anna), Miloslav Mejzlík (Scurvy), Lenka Novotná (Kněžna), Jan Novotný (Sajetán), Radek Zima (1. tovaryš) a Odřej Kavan (2. tovaryš).

Witold Gombrowicz

Dalším velkým polským dramatikem, jehož dílo a poetiku přibližuje cyklus O polském divadle českému publiku, je Witold Gombrowicz. Po Stanislawu Witkiewiczovi, je tu další autor, pro něhož je typické groteskní vidění skutečnosti a snaha postavit svůj dramatický text na nových, často velmi originálních formálních a estetických základech.

Pořad, ve kterém se dozvíte, čím byla Gombrowiczovi forma a jak se vztahovala k samotnému obsahu a smyslu jednotlivých her, připravil Jan Hyvnar. Ukázky pocházejí z Gombrowiczovy hry Svatba a účinkují v nich Kamil Halbich (Jindřich) a Otakar Brousek, ml (Piják).

Slawomir Mrožek jak jsme ho poznali

Další dva díly seriálu věnujeme jednomu z nejvýznamnějších dramatiků 20. století – Slawomiru Mrožkovi. Brzy po uveřejnění své první hry Policajti v roce 1959 byl objeven evropskými divadelníky jako čelný představitel absurdního dramatu. Tuto pozici potvrzoval každou další ze svých 36 divadelních her. Poláci dodnes používají Mrožka jako míru absurdity. Když se něco v jejich životě stává nesnesitelně absurdním, ironizují, že je to „jako od Mrožka“. A když absurdita přesáhne veškeré meze, říkávají, že by to „ani Mrožek nevymyslel“.

V prvním díle připomene Ladislav Slíva Mrožkovu ranou tvorbu a hry, které nacházely ohlas i na českých jevištích v šedesátých letech minulého století. V úryvku z rozhlasové inscenace aktovky Na širém moři si trosečníky zahráli Josef Somr (Tlustý trosečník), Petr Nárožný (Střední trosečník) a Jiří Hálek (Malý trosečník), v ukázce ze hry Tango účinkují Jan Meduna (Artur), Oldřich Vlach (Evžen) a Pavel Soukup (Stomil).

Slawomir Mrožek světoobčan

Ještě jednou se v cyklu o polském divadle vrátíme k jednomu z nejvýznamnějších dramatiků 20. století – Slawomiru Mrožkovi, výtečnému polskému zástupci na poli absurdního dramatu. Budeme pokračovat v mapování textů, které vznikly po spisovatelově emigraci z rodného Polska, to znamená po roce 1963.

Ukázky pocházejí z her Portrét a Velvyslanec a účinkují v nich herci Pavel Soukup (Bartoděj), Oldřich Vlach (Anatol), Jan Meduna (Člověk) a Jaromír Meduna (Velvyslanec).

Tadeusz Róžewicz I

Dva díly seriálu O polském divadle českému publiku jsou vyhrazeny odkazu polského básníka, dramatika a bytostného experimentátora Tadeusze Róžewicze. Narodil v roce 1921 v Radomsku nedaleko Čenstochové. Studoval dějiny umění na Jagelonské univerzitě v Krakově. V tisku debutoval v roce 1938. Za druhé světové války bojoval v partyzánském oddíle Zemské armády. Jeho poválečný debut, básnická sbírka Nepokoj (Niepokój), vyšel v roce 1947. Své první drama Kartotéka napsal v roce 1960.

Dvoudílný portrét spisovatele a myslitele, který poznamenal polské drama jako málokterý z jeho současníků, připravil profesor Jan Hyvnar. V první části, ve které bude řeč o Róžewiczových hrách ze šedesátých let, se Jan Hyvnar zaměřil především na tituly Kartotéka a Stará žena vysedává. V ukázkách z nich účinkují Petr Jeništa (Hrdina), Ivan Řezáč (Novinář), Daniela Kolářová (Stará žena) a Marek Holý (Číšník).

Tadeusz Róžewicz II

Tadeusz Róžewicz je autorem více než dvaceti básnických sbírek a osmadvaceti divadelních her. Jeho tvorba byla přeložena do dvaceti jazyků. V druhém pořadu věnovaném pozdním Róžewiczovým hrám přiblíží Jan Hyvnar dramata Bílé manželství, Smrt hladomřivce a Past.

Postavy vystupující ve vybraných úryvcích z her hrají Jitka Jirsová (Bianka), Jaromíra Mílová (Matka), Valérie Zawadská (Kuchařka), Jan Vlasák (Otec), Stanislav Zindulka (Dědeček); Martin Pechlát (Hladomřivec) a Marek Adamczyk (Franz Kafka), Michal Pavlata (Kafkův otec).