BáSnění Davida Jana Žáka

7. červenec 2025

Spisovatel, novinář a také učitel výtvarné výchovy a tvůrčího psaní David Jan Žák představuje básně, které ho v době dávné i docela nedávné oslovily.

S autorem připravila: Martina Toušková
Natočeno: 2018

Zřejmě nejznámějším dílem Davida Jana Žáka je jeho román s názvem Návrat krále Šumavy (2013) o nejslavnějším šumavském převaděči Josefu Hasilovi. Vedle historických pramenů tvoří kostru románu osobní vzpomínky samotného Hasila žijícího v Americe, se kterým si autor knihy několik měsíců pravidelně telefonoval.

David Jan Žák se narodil v roce 1971 v jihočeských Prachaticích. Vystudoval Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity. Pracoval jako novinář pro televizi i rozhlas. Momentálně působí na Česko-anglickém gymnáziu v Českých Budějovicích, kde učí výtvarnou výchovu a vede kurzy tvůrčího psaní. Na nich potkal i mladého českobudějovického básníka Šimona Leitgeba, jehož báseň vybral do jednoho z dílů BáSnění.

Coby autor začínal David Jan Žák poezií – například sbírky Výlet zpátky, Dešti mezi slova, Pavouci v řece, Spodní zrcadla. V roce 2006 mu vyšla první próza s názvem Axe Africa. V roce 2009 se na pultech objevuje šumavský krimithriller Ticho.

ÚDAJE O VYDÁNÍ:

  • Nanao Sakaki: Praha (přeložil Jiří Wein, vyd. Pražská imaginace, Praha 1990)
  • Gregory Corso: Šílený jak (přeložil Jan Zábrana, z výboru Mokré moře, nakl. Odeon, Praha 1989)
  • Šimon Leitgeb: Děda Budík (ze sbírky Mezi náma, nakl. Petr Štengl, 2017)
  • Egon Schiele: Nejdřív jsem viděl aleje věčně jarní... (přeložil Ivan Wernisch, z monografie Egon Schiele, nakl. Odeon, Praha 1991)
  • D. J. Žák: Podívej, padá jmelí... (ze sbírky Spodní zrcadla, nakl. Mladá fronta, Praha 2008)
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.