Jezero. Syrovou, apokalyptickou prózu Bianky Bellové čte Petra Špalková
Jezero je plné jedů, vodní hladina se postupně smrskává a nemilosrdně obnažuje břehy. Právě do takové nehostinné krajiny zasadila česká autorka s bulharskými kořeny Bianca Bellová příběh malého Namiho, chlapce, který se rozhodne najít svou ztracenou matku. Jednu z výrazných knih posledních let čte Petra Špalková. Poslouchejte online po dobu osmi týdnů po odvysílání.
Bellová není na české literární scéně žádným nováčkem. Už v roce 2009 vydala útlý svazek nazvaný Sentimentální román, po něm následovaly další dvě knihy: Mrtvý muž a Celý den se nic nestane. I když už za ně sklidila řadu kladných ohlasů od čtenářů i kritiky, výrazně na sebe upozornila v roce 2016, kdy se na trhu objevilo Jezero – příběh o putování chlapce Namiho světem, který se mění v pustinu. Za něj byla nominovaná na cenu Magnesia Litera v kategorii Próza, nakonec ale zvítězila v kategorii jiné – Kniha roku. A úspěch pak korunovala ještě Cena Evropské unie za literaturu.
V roce 2019 pak Bellová do jisté míry navázala na poetiku Jezera románem Mona – jednalo se o prózu obdobně zeměpisně neukotvenou, dystopicky laděnou a nabízející silný univerzální příběh s jistým společenským přesahem. V loňském roce vydala svou první povídkovou sbírku, nazvanou Tyhle fragmenty a obsahující z velké části už dříve publikované texty.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Henrik Ibsen: Nepřítel lidu. Drama o muži, který měl odvahu vyslovit pravdu
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Petr Placák: Fízl. Exkurze do doby, kdy byla obhajoba osobní svobody trestným činem
-
Karel Steigerwald, Ivan Bednář: Záchranka. „Bílé pláště“ v hlavní roli dramatického seriálu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
