Za Milošem Horanským. Poslechněte si rozhlasové vzpomínky divadelního režiséra a básníka

Miloš Horanský, režisér, pedagog Akademie múzických umění v Praze a básník byl více než půl století výraznou osobností českého divadla. Jeho umělecká pouť byla spojena ve své první části s řadou takzvaně oblastních divadel – mezi jinými Opavou, Ostravou, Olomoucí, Chebem a Libercem.

V roce 1968 byl jedním ze zakladatelů a členem vedení Klubu angažovaných nestraníků. V letech 1970–1973 spolu s Františkem Hrdličkou a Zdenou Bratršovskou spoluvytvářel experimentální Bílé divadlo. V 80. letech byl na krátkodobých divadelních studijních pobytech v zahraničí, v 90. letech působil v pražském divadle ABC a začal vyučovat na pražské DAMU, o čemž v Osudech vyprávěl.

Publikoval od roku 1960. V jeho sbírkách postupně nabýval převahy intelektuální pól. Stálé v jeho poezii jsou motivy dětství, životadárnosti lásky a vzdoru proti smrti. Jedním z charakteristických prvků Horanského poezie (a nejen jí) je neustálé hledání a ozvláštňování básní neologismy a novými slovními vazbami, jakož i deformací ustálených slovních spojení. V básnické zkratce dokázal vystihnout komplikovaného člověka v proudu společenských okolností.

Rozhlasové memoáry Miloše Horanského jsou rovněž životním vyznáním hercům a herectví.