Za Milošem Horanským. Poslechněte si rozhlasové vzpomínky divadelního režiséra a básníka
Ve věku 90 let v sobotu zemřel režisér a básník Miloš Horanský, osobnost českého divadla. Poslechněte si jeho rozhlasové vzpomínky ve vltavských Osudech.
Technická spolupráce: Jiří Fuhrman
Miloš Horanský, režisér, pedagog Akademie múzických umění v Praze a básník byl více než půl století výraznou osobností českého divadla. Jeho umělecká pouť byla spojena ve své první části s řadou takzvaně oblastních divadel – mezi jinými Opavou, Ostravou, Olomoucí, Chebem a Libercem.
V roce 1968 byl jedním ze zakladatelů a členem vedení Klubu angažovaných nestraníků. V letech 1970–1973 spolu s Františkem Hrdličkou a Zdenou Bratršovskou spoluvytvářel experimentální Bílé divadlo. V 80. letech byl na krátkodobých divadelních studijních pobytech v zahraničí, v 90. letech působil v pražském divadle ABC a začal vyučovat na pražské DAMU, o čemž v Osudech vyprávěl.
Publikoval od roku 1960. V jeho sbírkách postupně nabýval převahy intelektuální pól. Stálé v jeho poezii jsou motivy dětství, životadárnosti lásky a vzdoru proti smrti. Jedním z charakteristických prvků Horanského poezie (a nejen jí) je neustálé hledání a ozvláštňování básní neologismy a novými slovními vazbami, jakož i deformací ustálených slovních spojení. V básnické zkratce dokázal vystihnout komplikovaného člověka v proudu společenských okolností.
Rozhlasové memoáry Miloše Horanského jsou rovněž životním vyznáním hercům a herectví.
Nejposlouchanější
-
Když máma spala. Strhující autobiografický deník patnáctileté Beatrice Landovské
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
-
Josef Uher: Albína. O křehkém přechodu mezi dětstvím a dospíváním na venkově počátku 20. století
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.