Čínský kritik režimu ve vězení

Ranným dílem Ai Weiweie je konceptuální série tří fotografií Upuštění vázy dynastie Han. Na prvním snímku drží umělec vázu v úrovni očí, na druhé vidíme předmět letící ve vzduchu, na třetím už jenom střepy na zemi. Divák strne leknutím nejen kvůli reminiscencím na Maovu kulturní revoluci či ceně starožitnosti. V okamžiku pocítíme bolest i zároveň dojetí nad tím, jak snadno před našima očima mizí kus historie. To, co se ještě před chvílí zdálo být nedotknutelné a trvalé. Vždyť vázy je škoda, stejně jako dodnes litujeme barbarské vyplenění Říma nebo zapálení andaluské knihovny v Cordóbě křesťanskými fanatiky aragónských a castillských vojsk.

Jenže celý vtip konceptuálního aktu lze zobecnit i jinak. Pohybem fotografií s atrapou vzniká nová kvalita happeningu, v němž něco starého odchází, aby vzniklo cosi nového a svobodnějšího...

Tvorbu Ai Weiweie nelze v žádném případě oddělit od dramat současné Číny i její politiky. Syn básníka Ai Qinga a zároveň umělec mezinárodní reputace se po návratu ze Spojených státech nejotevřeněji postavil čínskému režimu. Píše jeden z nejpopulárnějších blogů v zemi, vyslovuje se proti cenzuře a nesvobodě. V roce 2000 realizoval v Šanghaji skandální výstavu na téma Maovy epochy nazvané iniciály od anglického sprostého slova. O osm let později se angažoval při sbírání svědectví o korupci a šizení staveb škol, kvůli níž zahynulo během zemětřesení v Sečuanu obrovské množství dětí. Jeden z jeho objektů tvoří devět tisíc pestrobarevných školních brašen tamních obětí.

Lze říct, že Weiwei se snaží probouzet v Číňanech svobodné myšlení, které neovládá slepý patriotismus, reminiscence na dávné tradice, ani domácí experiment komunisticky řízeného kapitalismu.

Dnes se tento umělec nachází už přes měsíc v neznámém vězení kdesi v Číně, zadrženi byli rovněž jeho čtyři spolupracovníci. Jeho ateliér nechaly úřady zničit, manželka žije pod neustálou šikanou policie. Kolem mizí právníci i další aktivisté. Celosvětová petice tak sebrala během jediného měsíce na 125 tisíc podpisů, svobodu pro Weiweie požadují už i vlády, nejen renomované výstavní prostory v čele s Tate galerií, kde v současné době končí právě jemu věnovaná výstava. Celou jednu místnost tu zaplnily atrapy kukuřičných semínek, které připomínají čínské zemědělce, jimiž se zaštiťuje ve své rétorice režim.

Jak se zdá, celá policejní akce proti Ai Weiweiovi svědčí o stupňující se represi čínského režimu, který se od olympijských her bojí tzv. jasmínové revoluce. Ironií osudu je, že právě Weiwei byl prvním architektem olympijského stadiónu zvaného Ptačí hnízdo. Z té se tento provokatér ovlivněný Warholem i Duchampem nakonec stáhnul, aby stanul o samotě a s holýma rukama proti čínskému režimu. Za to si zaslouží i naši alespoň morální podporu.

Většina západních států považuje jednání čínské vlády za porušení lidských práv. Německé ohlasy shrnuje Eva Novak.

Ai Weiwei s porcelánovými slunečnicovými semínky v Turbínové hale galerie Tate Modern |foto: Tate Photography

V Německu vešel Ai Weiwei poprvé ve známost v souvislosti s výstavou 12. documentou, která byla až dosud jeho poslední. Organizují ji v hessenském Kasselu jednou za pět let. Ai Weiwei na ni pozval tisíc a jednoho čínského spoluobčana. Ve skupinách vodil pozvané po výstavě a přitom je fotografoval a dovolil jim také fotografovat. Tato performance měla symbolizovat uměleckou svobodu a volnost při prohlížení umění. Pojem, který byl v té době v Číně tabu. Dnes, rok před zahájením už třinácté documenty je tomu tak bohužel stále. Umělec celou akci sám zorganizoval prostřednictvím svých webových stránek a sám také vše financoval.

To, co Weiwei zorganizoval v Kasselu, documenta zatím nezažila. Psalo se, že ho tato nevídaná akce stála 3,5 miliónů eur.

Jako analogii k Weiweiově akci v Kasselu, vyzvali umělci prostřednictvím Facebooku v neděli 15. dubna k celosvětové protestní akci, která by měla napomoci jeho propuštění. Bylo naplánováno: přesně ve 13.00 hodin postavit v různých světových městech před budovy čínských vyslanectví a konzulátů tisíc a jednu židli. Stejný počet protestujících příznivců tohoto čínského umělce a občanského aktivisty měl zaujmout místo. Účastníci protestu byli vyzváni, aby si přinesli vlastní židle. Akce nedopadla podle očekávání – v Berlíně se sešlo pouhých 150 lidí, v Mnichově se na přinesené židle posadilo jen 80 demonstrantů. Zato v Kasselu se shromáždily stovky lidí na výstavišti documenty, aby demonstrovaly za Ai Wei Weiovo propuštění.

Čínská vláda začala již v únoru zatýkat disidenty, kritiky režimu a právníky, specializované na lidská práva – patrně preventivně a z obav, že by v Číně mohlo dojít k obdobným protestním akcím jako v mnohých arabských zemích.

V současné době probíhá výstava Ai Weiweiových prací v Berlíně v Galerii Neugerriemschneider.