Slonovina – barokní nádhera na vídeňském dvoře

V Liebieghausu je vystaveno 36 znamenitých slonovinových řezeb z Vídně, 8 vzácných prací se sbírky Reinera Winklera a řezby z uměleckých sbírek frankfurtského Historického muzea. Výstava je zaměřena na 17. století, dobu rozkvětu tohoto uměleckého odvětví. Vystavené sošky, konvičky, poháry, korbely a misky to velmi názorně dokládají. Exponáty vyšly z dílen nejznámějších barokních řezbářů slonoviny – Adama Lenckhardta, Johanna Caspara Schencka a Matthiase Steinla.

Již od antiky patřila slonovina k nejoblíbenějším materiálům. Její původ z dalekých, exotických zemí a její vzácnost ji činí drahocennou. Zvláště v baroku po ní byla velká poptávka, která vedla k tomu, že velké východo- a západoindické obchodní společnosti zvýhodnily její dopravu z Afriky. Slonoviny bylo tehdy v Evropě dostatek, ale přesto byly umělecké předměty, které z ní byly zhotovovány, stále menší.

Důvodem byla třicetiletá válka a morové epidemie. V té době dostávaly řezbáři méně zakázek na výzdobu kostelů a paláců, ale spíše objednávky od soukromníků na vyhotovení malých sošek a předmětů bez užitkové hodnoty – jinými slovy drobností určených pro vystavení ve vitrínách. Slonovina byla ceněná, protože byla zárověn elastická i tvrdá a třpytivá. Průsvitnost a jemné žilkování připomínaly strukturu a barvu pleti. To byly hlavní důvody, proč se v 17. století tento materiál etabloval jako nejoblíbenější a předhonil i bronz, který byl v renesanci a manýrismu favoritní surovinou.

Ve Vídni dali kníže von Liechtenstein a císař Leoopold I. zhotovovat ze sloviny co jen šlo. Třpytivá, pleťová elegance tohoto vyleštěného materiálu sloužila podle jejich mínění nejlépe jejich vladařsko-reprezentativním požadavkům a představám. Množství uměleckých předmětů ze slonoviny svědčilo také o moci a bohatství vladařů. Za zmínku jistě stojí, že oba tito pánové také sami předměty ze slonoviny soustružili.

Obchod se slonovinou je dnes dalekosáhle zakázán. Dramatický pokles vývozu slonoviny se datuje do 20. století, kdy byl nesmyslný lov na slony v největší oblibě. Především v letech 1970–1989 se odehrávalo jejich masové odstřelování a ohavnosti jako sedátka a stoly ze sloních nohou zdobily nejeden salón. Díky zavedení Washingtonské dohody o ochraně ohrožených zvířecích druhů (1973) se počet slonů v některých afrických zemích opět stabilizoval.

Liebieghaus Frankfurt: Elfenbein. Barocke Pracht am Wiener Hof. Do 26. června 2011