Spor kolem varšavského Muzea moderního umění

Nyní přišla další pohroma. Den před zahájením výstavy „Město na prodej“, která zaznamenává historii, současnost i budoucnost reklamy ve velkoměstě, obdrželo muzeum výpověď z nájmu. Na to, aby opustilo provizorní prostory v pavilonu Emilia, dostalo od developera – skupiny Griffin Investments – sedm dní. Bez ohledu na to, že výstava má probíhat až do 9. prosince.

Potíže opět způsobili úředníci. Jak odhadují polská média, skupina Griffin Investments tak reaguje proto, že jí magistrát prodal pavilon Emilia, aniž by upozornil, že tento bývalý obchod s nábytkem je památkově chráněnou stavbou. A co hůř, památkově chráněným se pavilon Emilia podle listu Gazeta Wyborcza stal téměř v den prodeje. Úředníci přitom o svém rozhodnutí neinformovali ani ministerstvo, které objekt prodávalo, a ani developera. Prý jim to neukládá zákon.

Problém je ovšem v tom, že skupina Griffin Investments se nikdy netajila tím, že hodlá bývalý obchod s nábytkem srovnat se zemí a na jeho místě postavit mrakodrap. Za pavilon Emilia, který byl v centru Varšavy postaven v 70. letech, zaplatila 115 milionu zlotých a souhlasila přitom s podmínkou, že v něm může Muzeum moderního umění působit ještě několik let. Avšak nyní přišla výpověď z nájmu. Důvod? Muzeum nesplnilo své závazky a nedemontovalo v určeném čase zářivky na stropě. Muzeum se brání, že zářivky nikoho neohrožovaly. Vyrojily se tak spekulace, že Griffin Investments se tímto krokem mstí.

Událost vyvolala v Polsku bouřlivé diskuze. Někteří na internetu nedokážou pochopit, jak se tak ohyzdná budova jako pavilon Emilia mohl stát památkově chráněnou stavbou. Zápis mezi památkově chráněné budovy považují za vtip. Týdeník Wprost informoval o prohlášení, které podepsali ředitelé jiných kulturních institucí i významní polští umělci. Mezi nimi třeba i režisérka Agnieszka Hollandová. Společně se vyjádřili proti tomu, aby se kulturní instituce stávaly obětí sporu mezi soukromou společností a polskými úřady.

Jak vše nakonec dopadne, o tom nejspíš rozhodne soud. Investor podle posledních zpráv trval na tom, že neustoupí. Z vyjádření polských politiků se zdá, že nakonec udělají vše pro to, aby Muzeu moderního umění pomohli. Lze tedy doufat, že výstava, která se zabývá otázkami estetičnosti billboardů, rozmachu reklamy v Polsku po roce 1989 i otázkami, jak se bude reklama v ulicích měst vyvíjet během příštích desetiletí, potrvá podle plánu. Tento způsob zamyšlení se nad tím, kde, kdy a za jakých podmínek může být reklama uměním, je svým způsobem nezvyklý. A byla by škoda, kdyby byla expozice zrušena kvůli sporům, které muzeum prakticky nemůže nijak ovlivnit.