SERGE GAINSBOURG - enfant terrible francouzské kultury v úterních Čajovnách
Serge Gainsbourg je i patnáct let po své smrti jednou z největších francouzských hvězd. Věčný enfant terrible francouzské kultury, syn židovských Rusů, započal svou hudební kariéru na sklonku padesátých let sérií jazzových desek. Největší proslulosti však dosáhl v následující dekádě, kdy natočil několik nahrávek se svou tehdejší přítelkyní a největším sexuálním symbolem své doby, Brigitte Bardot.
Pro ní napsal i celosvětový hit Je t´aime moi non plus, který však po rozchodu tohoto nesourodého páru nazpíval s novou láskou, britskou herečkou Jane Birkin, s níž má dceru Charlotte - ta mu později nazpívala druhý hlas do písně Lemon Incest. Skandál vyvolal zejména klip, v němž se otec s dcerou mazlí v posteli. Ale skandály provázely celý Gainsbourgův život - nepočítaně žen, opilství, výtržnictví, provokace - když si třeba v televizi připaloval cigarety pěti set frankovými bankovkami nebo nechal na obrazovce vystupovat děti kouřící gitanesky. Pobuřoval, vedle toho však i hrál ve filmech, režíroval a psal úchvatnou hudbu, ke které se dodnes vrací umělci z celého světa - nedávno třeba vydal dvě desky Sergeových písní přeložených do angličtiny Mick Harvey z Bad Seeds Nicka Cavea. Jeho kariéra byla pestrá, bohatá a proměnlivá - její průřez vám nabídnou dvě vydání úterních Čajoven. Poslouchejte 7. a 14. listopadu, vždy od 19 hodin. Pořady připravili a moderují Kateřina Rathouská a Honza Dědek.
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Peter Hacks: Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi. Slavný básník očima své milenky
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
-
Ludvík Souček: Prouklovi kočkeni. Dokážou se lidé sžít s nově objevenými podivnými tvory?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
