Hudební ohlédnutí za rokem 2015

Na úvod uslyšíte skladbu z alba The Modern Ruin, které na jaře vydala kanadská písničkářka Kyrie Kristmanson. Ta samu sebe pokládá za pokračovatelku středověkých básnířek a hudebnic z jihu Francie, píšících milostné písně. V okcitánštině, tedy jazyce středověké jižní Francie, se tyto ženy nazývaly Trobairitz – tedy česky trubadúrky. Jejich tvorbou se Kristmanson zabývala během svého studia na univerzitě v Lyonu a tento výzkum se pro ni později stal jednou z hlavních tvůrčích inspirací. Středověkou milostnou lyriku převádí do svého vlastního jazyka a kombinuje ji s folkem, jazzem a klasickou hudbou.

CD Currency of Man, které vydala americká zpěvačka Melody Gardot, představuje v kontextu její tvorby velké překvapení: romantický pop-jazz vyměnila Gardot za syrové bluesové písně o válkách, hladomoru a chudobě. Oproti její předchozí, spíše smooth-jazzové produkci je nahrávka mnohem drsnější, těžící z blues, gospelu, soulu a funku.

Trojici zpěvaček uzavírá Belgičanka Natacha Atlas se svým novým CD Myriad Road, které vzniklo ve spolupráci s francouzsko-libanonským trumpetistou Ibrahimem Maaloufem. „Poprvé jsem se s Natachou setkal v Istanbulu během koncertu. Objevil jsem v ní multikulturního člověka, otevřeného anglické, francouzské i arabské kultuře. Ale především jsem rozpoznal jedinečnost jejího hlasu, který je podle mě jediným arabským hlasem na Západě, který je autentický a současně moderní,“ říká Ibrahim Maalouf, jehož nové album Kalthoum v Čajovně také uslyšíme.

Vyšlo na začátku října a Maalouf jím vzdává hold slavné egyptské zpěvačce Oum Kalthoum, která patří k ikonám arabské populární hudby. Jedná se o velkoryse pojatý projekt s propracovanou strukturou, kterou tvoří sedm částí: introdukce, dvě předehry a čtyři věty. Ty z velké části kopírují půdorys rozsáhlé čtyřicetiminutové skladby Alf Leila wa Leila, v překladu Tisíc a jedna noc, což byl jeden z nejpopulárnějších hitů Oum Kalthoum od skladatele Baligha Hamidiho. Původní melodie jsou však reharmonizovány a interpretovány jazykem současného jazzu. Arabský svět evokuje především charakteristický zvuk Maaloufovy čtvrttónové trumpety. Zde je video z prosincového koncertu Ibrahima Maaloufa v Pařížské filharmonii.

Druhý trumpetista, Matthew Halsall, má s Maaloufem společnou žánrovou otevřenost a neustálou chuť objevovat nové zvukové možnosti svého nástroje. Patří k výrazným představitelům manchesterské hudební scény a ve své tvorbě se hlásí k odkazu Johna a Alice Coltraneových. Jeho kompozice ale nezapřou ani prvky taneční hudby, v jejímž prostředí se jako DJ často pohybuje. Charakteristický zvuk jeho alb vytváří zejména harfenistka Rachael Gladwin a také Josephine Oniyama, zpěvačka s jamajsko-liberijskými kořeny, které se podílely na jeho aktuálním CD Into Forever.

Posledním hudebním projektem, který v pořadu zazní, bude album Bridges. To v srpnu vydal mladý polský houslista Adam Baldych s triem norského pianisty Helge Liena. Podle Baldychových slov jej toto uskupení naučilo vnímat prostor na rozhraní hudby a ticha a dodalo odvahu nechat doznívat tóny o trochu déle. I když klasické hudbě kdysi vyčítal absenci improvizace, nyní se k ní vrací spolu s nově oživeným zájmem o tradiční polskou lidovou hudbu. Podívejte se na video z nahrávání alba Bridges.