Od Gaskoňska po Jaderské moře

Hlavní náplní Firy je hudba z Katalánska i dalších regionů Pyrenejského poloostrova, nechybí tu ani Asie či Afrika, kterou letos reprezentovali Asian Dub Foundation či senegalský zpěvák Cheikh Lo. Velkým překvapením byla skupina BandAdriatica z jihu Itálie, spojující - jak naznačuje název - vlivy z obou břehů Jaderského moře s kořením z Balkánu a severní Afriky.

Přes den probíhaly v centru města pouliční akce s akrobaty i obrovitými ještěry a draky vypouštějícími dým i plameny. Hrálo se také na dvoře místního technického muzea, kde se představila řada vynikajících, i když zatím méně známých skupin. Z Gaskoňska, západofrancouzského regionu, který proslavil Alexander Dumas v románu Tři mušketýři, pocházel sbor Vox Bigerri, čerpající z místních tradic vícehlasého zpěvu.

Pronikavě rytmickou hudbu z jižněji ležícího španělského regionu Galicie představil Davide Salvado. Doprovázel se na velké tamburiny i typicky španělské bubny čtvercového tvaru.

Všechny styly, které se ve Španělsku a Portugalsku hrají, jsou navzájem propojené - čehož důkazem byl další účinkující festivalu Fira Manresa, Carles Denia. Zasvěcený výklad podává Araceli Tzigane, hudební specialistka z Madridu: "Žánr zvaný cant d'estil se zpívá ve Valencii a je spřízněný s flamencem, které vzniklo na jihu v Andalusii. Je to typicky městská hudba, a podobně jako flamenco klade velké nároky na zpěváka, melodie opisují dlouhé křivky se spoustou melismatických ozdob a zatáček."

Carles Denia |foto: Josep Tomas

Fascinujícím zážitkem byl koncert hráčky na loutnu oud Kamylie Jubran z Palestiny, impozantní dámy s bílými vlasy, které kontrastovaly s jejím naprosto soustředěným a energií sršícím projevem. Doprovázela ji neméně vynalézavá hráčka na kontrabas a trumpetista s notebookem produkující velmi syrové pazvuky, V repertoáru nechyběla ani jedna z nejznámějších melodií arabského světa, Lamma Bada, která mimochodem před půl stoletím inspirovala slavný hit Rolling Stones Paint it Black.

Když Fira Manresa skončí, vždy se vyplatí si cestu prodloužit a setrvat pár dní v Barceloně a navštívit velkolepé hudební divadlo Palau de la Musica. Navrhl jej architekt Lluís Domènech i Montaner, který poněkud nespravedlivě stojí ve stínu svého mnohem známějšího současníka Antoni Gaudiho.

Palau de la Musica |foto: Petr Dorůžka

Původně to byl pilíř katalánské kulturní identity, podobně jako Národní divadlo pro Čechy. Dnes ale nabízí daleko širší žánrové spektrum, od klasiky přes jazz až po flamenco - a před návštěvou Barcelony se vždy vyplatí ověřit, co se tu hraje.