O Češích v pralese, o Kubě i o blues

Markéta Pilátová se narodila v roce 1973 v Kroměříži. Studovala v Olomouci romanistiku a historii na Filozofické fakultě, šest let tam pak pracovala jako odborná asistentka. Poslední léta ale žije převážně ve zcela jiných kulisách – v Argentině nebo Brazílii, kde učí češtinu potomky krajanů, kteří za moře emigrovali z Československa. Tamní zážitky ji inspirovaly k sepsání první knihy, románu Žluté oči vedou domů (2007).

„Učila jsem Brazilku, jejíž muž si padesát let dopisoval s českou milenkou, umřel a ona si chtěla ty dopisy přečíst. Proto začala chodit na moje kurzy. Já tu paní pak poslala do Prahy, aby se s milenkou skamarádila - to vše najdete v románu Žluté oči vedou domů, tahle historka může za to, že jsem začala psát.“

Exotické reálie najdete i v obou dalších Markétiných prózách pro dospělé, v románu Má nejmilejší kniha (2009) i v Tsunami Blues (2014). Kromě nich je autorkou několika knih pro děti, překládá – například v Argentině velmi populární komiks Macanudo, v novinách a časopisech publikuje své sloupky a reportáže. Otextovala několik písní pro Moniku Načevu.

V Čajovně 29. ledna s Markétou Pilátovou prolistujeme její poslední román Tsunami Blues, příběh Karly, mladé trumpetistky, která jediná z rodiny přežije tsunami v Thajsku a ze šoku se vzpamatuje až díky divoké výpravě na Kubu. Bavit se ale budeme i o Markétiných brazilských žácích nebo o tom, kde se ona sama vlastně cítí doma.