Nejlepší alba roku 2013

Poslouchejte Čajovnu v pondělí 30. prosince od 19:00. Online nás můžete naladit jediným kliknutím zde.

Která alba se nejsilněji otiskla do roku 2013? Odpověď nabízejí žebříčky i ankety, některé nepokrytě mainstreamové, jiné naopak specializované a vyhraněné. Evropský žebříček world music, World Music Charts Europe, vysíláme v Čajovně každý měsíc. Tabulku sestavuje berlínský DJ Johannes Theurer na základě playlistů ze zhruba 40 partnerských pořadů, včetně pondělní Čajovny. Je to tedy hitparáda nekomerční a vysoce alternativní, která má i celoroční vydání, zkompilované z celkem 12 měsíčních tabulek uplynulého roku. Dalším barometrem globální hudby je každoroční hlasování kritiků v časopise fRoots, který vychází v Anglii, má světové renomé a jeho anketa patří k nejvlivnějším v této hudební oblasti. Zde je několik příkladů z obou žebříčků, které zazní v Čajovně 30. prosince.

Letošní novinka Zoom alžírsko-francouzského zpěváka Rachida Tahy, který před několika týdny vystoupil v Praze, obsahuje překvapivou coververzi slavného hitu Elvise Presleyho, It's Now or Never. Album produkoval anglický kytarista Justin Adams, který má i spoustu dalších hudebních zásluh. Jednak je stálým kytaristou ve skupině Roberta Planta, a vedle toho významnou osobností na poli takzvaného pouštního blues, produkoval řadu kapel ze Sahary včetně té nejslavnější, Tinariwen. Silně se tak přičinil o zviditelnění dříve neznámé hudby, která teď intenzivně proniká do světa, například díky skupině Tamikrest, jejíž album Chatma je dalším překvapením uplynulého roku. Sledujte trailer, který zachycuje natáčení alba v českém studiu Sono.

Velkým úspěchem roku 2013 bylo i album stylově spřízněného kytaristy Bombina z afrického pouštního státu Niger, jehož album produkoval čerstvý držitel Grammy, Dan Auerbach z dua Black Keys. Na nejvyšší příčce celoroční tabulky WMCE je zcela zaslouženě Bassekou Kouyaté z Mali, virtuoz na malý, nenápadný a přitom zvukově výrazný nástroj: jmenuje se ngoni a je předchůdcem amerického banja. Protože obdobné nástroje tvoří zbytek jeho sestavy, pojmenoval ji Ngoni Ba, tedy Veliké ngoni.

V obou žebříčcích figuruje i album, které natočila turecká zpěvačka Cigdem Aslan s muzikanty z tureckých, kurdských i řeckých komunit na severu Londýna. Její repertoár tvoří žánr rembetiko, někdy přezdívaný jako "řecké blues", který vznikl před sto lety v řeckých komunitách v Malé Asii.

Velkou část repertoáru, který spadá do kategorie s poněkud neurčitým názvem world music, tvoří hudba z Balkánu i dalších částí východní Evropy. Dokonce by se dalo říci, že se jedná o dlouhodobou - a někdy bohužel stereotypní módu. O to cennější jsou projekty, které tento stereotyp narušují: autorem jednoho z nich je Félix Lajkó z pomezí Maďarska a Srbska, známý jako houslista - ale na albu Mező, Pole, vyměnil housle za daleko vzácnější nástroj, a sice citeru, kterou dostal před 30 lety od své matky.

Anketa kritiků v časopise fRoots má několik kategorií, vedle nových alb jsou to kompilace a reedice - a právě v této kategorii se umístilo bohatě dokumentované dvojalbum ze zlaté éry africké hudby, s nahrávkami které v 60. a 70. natočil Joseph Kabasele, známý spíš jako Le Grand Kallé, praotec moderní hudby Konga. Jeho písně jsou zároveň vzrušující kronikou změn, jimiž Afrika před 50 lety procházela, což dokumentuje i název skladby Carrefour Addis Ababa.