Goran Paskaljević: „Musím si znovu přečíst Švejka”

Poslechněte si záznam Čajovny ze čtvrtka 8. srpna!

Srbský režisér Goran Paskaljević (*1947) vystudoval českou FAMU. Celovečerní filmy točí od 70. let, debutoval filmem Hlídač pláže v zimním období. V něm, stejně jako v některých následujících, kombinuje komiku s tragikou a odkazuje se přitom na svou českou inspiraci.

Mezi jeho klíčová díla patří známý Sud prachu (1998), který je reflexí vášní, předcházejících brutálních balkánským konfliktům. Mezinárodně premiérován byl ostatně v den, kdy začalo bombardování Srbska letadly NATO. Paskaljevič byl jeho odpůrcem, ale zároveň jeden z nejvýraznějších kritiků Miloševičova režimu z řad domácích intelektuálů. Po výhrůžkách srbských nacionalistů odešel z rodného Srbska, dnes má srbské i francouzské občanství a žije střídavě v obou zemích.

Film Jak se Harry stal stromem (2001) Paskaljevič natočil v Irsku s herci jako Colm Meaney a Cillian Murphy. Ve snímku Líbánky (2009) se úspěšně pokusil o první srbsko-albánskou koprodukci. Jeho zatím poslední film se jmenuje Když se rozednívá. Profesor hudby se v něm dovídá o svém židovském původu. Prostřednictvím jeho pátrání se dozvídáme o historii holocaustu v Bělehradu a současnosti někdejšího lágru takřka v centru města.Svou retrospektivu uvedl Paskaljevič na 39. ročníku Letní filmové školy v Uherském Hradišti, kde vznikl také rozhovor pro Čajovnu.

Letní filmová škola UHerské Hradiště 2012 |foto: Letní filmová škola

Paskaljevićovu tvorbu charakterizuje slovy katalogu LFŠ „odvaha, s jakou si vybírá nelehká či kontroverzní témata a střídá polohy a možnosti přístupu k vybraným tématům – bizarní pohled na alkoholismus (Zvláštní léčba, 1980), nostalgické (a formanovské) vzpomínání na Titovu Jugoslávii (Klamné léto ´68, 1984), nekompromisní a skličující syrovost (Sud prachu) či imaginativní surreálno (Jak se Harry stal stromem, Optimisté).”