Poučení z Womexu: Všichni se navzájem potřebujeme

Z letošní sbírky nabízíme zpěvačku Morgane Ji z ostrova Réunion, britského písničkáře Pierse Facciniho a novinku íránského hráče na starobylé housle kamanche Kayhana Kalhora.

Zpěvačka a hráčka na banjo Morgan Ji z ostrova Réunion žije v Londýně, zajímá ji napojení stylu maloya na bluesrock a s kytaristou a producentem E.R.K. dosud natočila dvě alba. Z toho na jaro připravovaného alba – sice ještě bez názvu, zato s jasnou ideou multikulturního dialogu – představila na Womexu dvě skladby.

Jestliže je Womex považován za oslavu kulturní rozmanitosti, do veletržní nabídky naprosto zapadlo nové album britského písničkáře Pierse Facciniho I Dreamed an Island, neboli snění o imaginárním ostrově, zbaveném obav ze sektářských a politických projevů vyvolávajících strach, nesnášenlivost, xenofobii a nacionalismus.

„Vždycky mě fascinovalo Středomoří a jeho bohaté kulturní tradice, překlenující Evropu s Afrikou, stejně jako Řecko s arabským světem, a proto můj imaginární ostrov připomíná Sicílii 12. století, kde v atmosféře náboženské tolerance společně žili křesťané, muslimové a židé,“ vysvětlil Piers Faccini.

Piers Faccini |foto: Mr. Cup

Album natočil s mezinárodní hvězdou kapelou, do níž patří italský bubeník Simone Prattico, tuniský houslista Jasser Haj Youssef, americký kontrabasista Chris Wood (ano, ten od Medeski Martin & Wood), íránský perkusista Bijan Chemirani, kamerunský basista Hilaire Penda a další skvělí hudebníci z Afriky, Itálie nebo Anglie. Piers Faccini, jak je u něho obvyklé, zpívá v několika jazycích a vztah mezi minulostí a přítomností zdůraznil použitím moderních a středověkých nástrojů.

Hawniyaz: Všichni se navzájem potřebujeme, každý z nás by tu měl být pro toho druhého. Naprosto výmluvný název nového alba íránského hráče na svislé housle kamanche Kayhana Kalhora rovněž naznačuje, jak potřebné je v současnosti vzájemně si naslouchat.

Pět dlouhých skladeb postavených převážně na improvizaci a mistrovském umění ázerbájdžánského jazzového klavíristy Salmana Gambarova, turecké zpěvačky kurdského původu Aynur Dogan a jejího krajana, loutnisty Cemîla Qoçgirîho se vrací do nedávné historie.

Dvě protiválečné skladby alba pak připomínají konkrétní děsivé dění ve východotureckém regionu Dersim. Oh My Khidir má být památkou na bezmála tři stovky Kurdů padlých v Korejské válce a Exile – Diary of a Chambermaid vyznívá jako srdceryvný pláč nad čtyřiceti tisíci Kurdy povražděných tureckou armádou během Dersimského povstání v letech 1937–38.