Hliněný tygr

Káthmándská kotlina je svými chrámy a pamětihodnostmi nevyčerpatelným zdrojem legend a mýtů. Snad ke každé svatyni se pojí nějaký příběh o jejím vzniku a legendy patří i ke svátkům. Některé příběhy lze poměrně přesně datovat podle historických událostí či osobností. Většina má v sobě zrnko pravdy, na které se v průběhu věků při předávání z generace na generaci leccos nabalilo, a tak často existuje i několik verzí jednoho příběhu.

Lidé ve starém Nepálu žili v neustálém strachu z místních božstev a démonů, lidožravých obrů a zlomyslných duchů a ochranu hledali u vyšších božstev. Ta od nich očekávala vstřícnost způsobem, který se zásadně neliší od požadavků obyčejných lidí. I bohové mají v některých vyprávěních ryze lidské slabůstky... Obvykle přátelské jsou polobožské hadí bytosti, žijící na dně řek a jezer. Ve výsledku není zlý ani obr Guru Mapa a kdo by si nepřál pobýt ve společnosti nebeské víly apsarasy a nechat se oblažovat jejím tancem!

Zásadní kulturní význam, hovoříme-li o nepálské tradici a kultuře, mají Nevárci (tvoří jen jedno procento nepálské populace). Ti říkají, že vypravěč i posluchači mohou odejít, ale samotné příběhy zůstávají.

Některé z těch zůstavších uslyšíte v podání Vladimíra Čecha. Režii má Ivan Chrz.