Alphonse Daudet: Tartarin z Tarasconu (1/6)

Klasik francouzské prózy Alphonse Daudet (1840-1897) je znám především svou prvotinou Listy z mého mlýna a Podivuhodnými dobrodružstvími Tartarina z Tarasconu. Málokdo ví, že tartarinovská dobrodružství tvoří volnou trilogii. Její druhou část představuje příběh s názvem Tartarin v Alpách (osmidílnou četbu na pokračování z této knihy jsme na ČRo 3 - Vltava odvysílali r. 2003), třetí, volné pokračování nese název Přístav Tarascon.

Naše šestidílná stereofonní rozhlasová četba na pokračování čerpá z první části volné trilogie.

Postava bodrého Tartarina je všeobecně známa: tento chlapík svými smyšlenými hrdinskými činy vytváří celé legendy. Tartarin je neúnavný fabulátor vlastního života. Nemyslí si ovšem o sobě, že lže, neboť, jak říká autor, "člověk z jihu nelže, jen se mýlí. Neříká vždycky pravdu, ale věří, že ji říká... Jeho lež je určitý druh přeludu." Literární vědci dokonce hovořili o paralele se slavným hrdinou Cervantesovým: "Tartarin má duši dona Quijota a vzhled Sancho Panzy. . ."

Postava Daudetova hrdiny má svůj předobraz v jednom autorově příbuzném: Alphonsův bratranec Reynaud doprovázel Daudeta při jeho zdravotním pobytu v Alžírsku (1861 a 1862). Naivní Reynaud, ovlivněný tehdy módní vlnou "orientalismu" (viz knihy dobových literárních hvězd E. Fromentina a E. Feydeaua), zamýšlí v severní Africe lovit lvy. Daudetův literární hrdina se původně jmenoval Barbarin z Tarasconu (časopisecky r. 1869, knižně 1870 pod názvem Provensálský don Quijote aneb Dobrodružství věhlasného Barbarina z Tarasconu), když se však dotčeně ozvala rodina skutečných Barbarinů, autor změnil jméno své postavy na Tartarina. . .

Definitivní podoba slavného románu pak vyšla r. 1872. První český překlad z pera Františka Rosy vyšel už r. 1884 (!), náš pořad ovšem vychází z moderního překladu Evy Musilové (1968).

Alphonse Daudet jazykově i v koncepci postavy navázal na zdroje provensálského lidového vyprávění. Příznačným rysem jeho stylu je míšení ironického a lyrického tónu. Daudetův svěží styl se stal jedním ze vzorů francouzské moderní prózy a jeho texty patří do zlatého fondu francouzského písemnictví 19. století.

Z překladu Evy Musilové volně zdramatizoval a režii má Jiří Horčička (který je spolu s Milošem Kotem i autorem stereofonního scénáře). Účinkují: Miloš Kopecký, Miroslav Moravec, Ladislav Mrkvička, Jiřina Jirásková a Jaroslava Obermaierová. Hudbu složil a řídí Jiří Váchal. Pořad byl natočen r. 1985.