V knize Roberta Ehrmanna ožívá předválečný židovský svět na malém městě

Robert Ehrmann se narodil roku 1894 ve Strakonicích. Jeho rodiče Josef (1855-1935) a Sára (1854-1943 Terezín) vedli ve Strakonicích obchod s galanterním zbožím. Měli tři syny. Nejstarší Otto (1883-1943 Osvětim) žil jako dědic a otcův nástupce v obchodě až do války ve Strakonicích. Prostřední Leopold (1887-1951 Chicago) studoval v Plzni a ve Vídni byl známým architektem, tvůrcem řady pozoruhodných funkcionalistických staveb. Nejmladší syn, Robert po ukončení měšťanky odešel ze Strakonic a nastoupil jako praktikant do továrny na zemědělské stroje v Roudnici nad Labem, kde se postupně vypracoval až na ředitele. Oženil se s Amalií Adolfínou Abelesovou z Loun.

Počátkem roku 1939 manželé emigrovali do Paříže a po obsazení Francie za dramatických okolností utíkali přes Tunis a Casablanku do Montrealu. Tehdy bylo Robertu Ehrmannovi už téměř 50 let a uchytit se v novém prostředí bylo pro něj velice těžké. Kromě toho jeho žena trpěla vážnou nervovou chorobou. V roce 1951 zemřel bratr Leopold a montrealským Ehrmannům zůstala z příbuzných pouze Anna Ludmila Langrová, rozená Abelesová, manželka spisovatele a dramatika Františka Langra. Langrovi ovšem žili v Praze a setkání s příbuznými bylo v té době zcela vyloučeno. Zbývala korespondence.

Dopisy Roberta Ehrmanna svým příbuzným jsou plné vzpomínek a touhy po ztraceném světě dětství a mládí. Tímto způsobem vznikaly drobné, příležitostné vzpomínkové texty, verše, kresby. Poslední a pravděpodobně nejzajímavější Ehrmannovou literární i výtvarnou prací je právě sbírka Strakoničtí souvěrci slavili svátky. Vznikala od ledna do června roku 1956, tedy nedlouho před autorovou smrtí. Robert Ehrmann v ní navázal na bohatou tradici židovských rodinných a osobních historií, kronik a biografií, která byla pěstována odedávna a v židovském prostředí se vždy těšila značné oblibě.

Připravila Sabina Langerová. V režii Hany Kofránkové účinkuje Josef Červinka. Natočeno v roce 2001.