Ivana Vízdalová: Soumrak a prsten (7 částí)

„Na počátku nebyli ani bozi, ani lidé, jen Velká prázdnota, Ginnungagap, zející propast. Duch praotce veškerenstva nejprve vydělil za jejím severním okrajem zemi chladu, temnoty a mlhy zvanou Niflheim a za jižním okrajem zemi ohně, žáru a světla zvanou Múspellsheim. Ve středu severní země tryskal pramen a z překypujícího kotle vody vytékalo dvanáct řek. Všechny ústily do bezedné hlubiny a tam jejich vody zamrzaly, led se pokrýval jinovatkou a propast se naplňovala. Z Múspellsheimu však vál horký vítr a vylétaly jiskry a dopadaly na led a jíní. Oheň vyzařoval životodárnou sílu, a tak z ledu a jisker vznikla prabytost, obr Ymi. Když usnul, potil se a pod levou paží mu vyrostli muž a žena. Jedna noha se třela o druhou a zplodily spolu syna. Z těchto potomků pocházejí všichni další obři.“ Takto dramatický popis stvoření světa najdeme v knize Ivany Vízdalové Soumrak a prsten.

Mocní bohové mají kupodivu i spoustu slabostí a lidských zalib, holdují zpěvu, tanci, pivu a medovině, jsou dětinští a někdy i schopní kvůli lecjaké malichernosti dopustit zánik celé říše. Lidé, stvořeni bohy, se v těchto legendách objevují zřídka. Od zrození světa poputujeme společně až k poslední bitvě, ragnaröku, v níž zemře většina bohů a svět bohů a obrů bude zničen, aby se mohl obrodit ve svět zcela nový.

Germanistka Ivana Vízdalová nás božskými legendami provází s lehkostí, kterou původní texty jistě nemají, již ocení především posluchač. Pro rozhlas božské ságy upravila Daniela Jirmanová, v režii Tomáše Jirmana, se kterým na zvukové stránce pořadu spolupracoval Marek Hoblík, uslyšíme herce Národního divadla moravskoslezského Jana Fišara.