Josef Škvorecký: Zákony džungle

Novela Zákony džungle spolu s texty Cesta k ateliérům a Divák v únorové noci byla podle Jindřicha Chalupeckého "to jediné, co jsem v životě napsal dobrého", uvedl Josef Škvorecký v poznámce na závěr druhého svazku svých Spisů (1994).

Jan Zábrana ve svém deníku s názvem Celý život (nakl. Torst 1992) píše v záznamu z roku 1978 v podobném duchu: "Zákony džungle. Novela, pokud se dobře pamatuju, asi šedesátistránková. Je situována do Broumova, kde Škvorecký po dostudování anglistiky v Praze nějaký čas kantořil (než odešel na vojnu). Nemýlím-li se, je tam vylíčení podnájmu, ve kterém v Broumově bydlel, a epizoda s návštěvou kláštera, na jehož nádvoří dva mniši v battledressech anglické armády (z výprodeje od UNRRA) odklízejí sníh. Jeden z mnichů nebo snad představený mu při návštěvě v klášteře ukazuje kartotéku lidí, jimž se řád pokouší obstarat z ciziny penicilín (stát tehdy dovoz západních léků nepovoloval). Milostnou historii, která je centrem novely, už si nepamatuji, jen pocit zoufalství, opuštěnosti, ztracenosti (...). Tahle novela byla v první půlce 50. let považována mezi lidmi, kteří tehdy Škvoreckého znali (Dorůžka, Luděk Šváb, ale i v partě Kolář - Urbánek), za jednu z nejlepších věcí, které do té doby napsal. (...) Později, když už Škvorecký začal publikovat, jsem se ho několikrát na Zákony džungle ptal, zda je chce někam dát. Říkal: ,To ještě pořád nejde... Je to politicky zcela jasně a ostře proti nim. A ani se mi moc nechce to dneska vydávat. Za některé věci se tam málem stydím...'

Text nemám, vrátil jsem ho tehdy Škvoreckému. A od sklonku 50. let už si ani nepamatuji, že by tuhle novelu někomu moc půjčoval. Ani o ní moc nemluvil. Nevím, jak dnes, ale v situaci 50. let působila jako silná, hotová, jednoznačná věc."

První vydání málo známého textu najdeme v knize Příběhy o Líze a mladém Wertherovi a jiné povídky (nakl. Ivo Železný, Praha 1994).

V režii Vlada Ruska účinkuje Lukáš Hlavica.