Markéta Pilátová: Temná strana

Spisovatelka, překladatelka a novinářka Markéta Pilátová se narodila v roce 1973 v Kroměříži, vystudovala romanistiku a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde byla pak šest let jako odborná asistentka. Dva roky pracovala jako lektorka na katedře slavistiky ve španělské Granadě. V roce 1997 poprvé odjela do Mexika na delší stáž, během níž překládala román mladé mexické spisovatelky Normy Lazo do češtiny a psala doktorát z lingvistiky.

Později procestovala jako novinářka téměř všechny latinskoamerické země. Románová prvotina Markéty Pilátové s názvem Žluté oči vedou domů čerpá z autorčina pobytu v Brazílii, kde učila česky potomky českých emigrantů. Vracela se při každé příležitosti, do některých zemí i několikrát.

Po krátké přestávce, kdy pracovala jako redaktorka týdeníku Respekt (i při dlouhodobých pobytech v jižní Americe působila jako stálá spolupracovnice Respektu) přijala znovu nabídku vyučovat české krajany – tentokrát v Buenos Aires. Dokonalá a blízká znalost prostředí inspirovala autorku k napsání sedmi povídek nazvaných Kulaté rámy slov, Suprpárci, Zvuk jména, které nám dali, Nové šaty, Štěstí v popelu, Doktor Favarrolo a Svatá Leluyjá pro pořad Příběhy z konce světa z cyklu Pokračování za pět minut.

Pro Český rozhlas Vltava napsala i povídku Dlužníci upíra, inspirovanou pobytem na Kubě, kam se dostala jako účastnice humanitární mise. V roce 2009 vyšel pohádkový příběh pro děti Víla Vivivíla a stíny zvířat, a autorčin druhý román Má nejmilejší kniha, jemuž byl věnován pořad Schůzky s literaturou (2010). V roce 2010 napsala knížku pro děti Kiko a tajemství papírového motýla a další pokračování příběhů o Víle Vivivíle s názvem Víla Vivivíla a piráti Jižního moře. Pro Český rozhlas napsala několik dalších povídek.