Else Lasker-Schülerová, modrý květ básnického expresionismu (5 částí)
Cyklus německy psané poezie Důvěrná sdělení, který pro Rok německého jazyka na Vltavě připravují překladatelé, básníci a literární znalci z českých zemí, zejména z univerzit, ale i z Německa a Rakouska, jsme zahájili portrétem Else Lasker-Schülerové, extravagantní osobnosti období expresionismu. Na rozboru pěti jejích básní pochopíme její novátorské postupy a díky životopisnému pásmu i její život, neoddělitelně spjatý s uměním.
Else Lasker-Schülerová byla v první řadě básnířka. Byla ale také výtvarná umělkyně. Její kresby, perokresby a skici okouzlují svou expresionistickou barevností a pohádkovostí. Dnes bychom bezesporu charakterizovali Else Lasker-Schülerovou jako interdisciplinární umělkyni. Její umění platilo i v tehdejším, všemu novému otevřeném Německu, za extravagantní.
Narodila se v roce 1869 v židovské bankéřské rodině. Po smrti rodičů se odstěhovala se svým prvním manželem lékařem do Berlína. Zde se také seznamuje s literárním kruhem kolem Gottfrieda Benna a začíná psát první básně, které zveřejňuje v časopise ‚Společnost' (Die Gesellschaft). V roce 1900 se Else rozvádí a vdává podruhé. Její druhý manžel je spisovatel, nakladatel a komponista Georg Lewin, známý pod uměleckým pseudonymem Hewarth Walden. Else začíná psát i divadelní hry, nejznámější z nich‚ Die Wupper, má v roce 1919 premiéru v Berlíně. Stěžejní část její tvorby však tvoří její básnické sbírky, především Mé zázraky z roku 1911 a Hebrejské balady - z roku 1913. V roce 1932 dostává Kleistovu cenu za životní dílo a o rok později utíká před nacisty do Švýcarska. Švýcaři jí odmítají vydat pracovní povolení. Často cestuje do Palestiny, kam v roce 1939 přesídlí a kde v 76 letech v roce 1945 umírá.
Platí za svrchovanou berlínskou umělkyni dvacátých let, jedinou ženu mezi mnoha muži. Else se pohybovala v uměleckém kruhu Franze Marca a Emila Noldeho, přátelila se s literáty všech německy mluvících zemí – včetně těch pražských. Psala i kreslila imaginární exotické postavy a krajiny, aniž je spatřila na vlastní oči. Když konečně navštívila Palestinu, řekla: Vlastně to všechno už znám ze svých knih...
Nejposlouchanější
-
Raymond Radiguet: Ďábel v těle. O skandální a nerovné lásce mladíka a vdané ženy
-
Ivan Jelínek: Velikonoční mystérium. Ke 100. nedožitým narozeninám Jiřího Adamíry jako Piláta
-
Zdeněk Svěrák: Posel hydrometeorologického ústavu. Komedie o jednom mystifikátorovi v důchodu
-
Ladislav Grosman: Obchod na korze. Plesl a Procházková v příběhu o dobrých úmyslech ve službách zla
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.