Čarovný tvůj Máj nás jímá... aneb Máchovský mýtus a kult

Letošní rok se tak řadí k dalším významným jubilejním létům, v nichž se vždy odehrála celá záplava celonárodních kulturních akcí – ke stému výročí básníkova narození roku 1910 a ke stému jubileu vydání Máje i Máchova úmrtí v roce 1936. K právě probíhajícímu máchovskému roku se připojuje i Český rozhlas 3 – Vltava pátečním večerem, nazvaným „Čarovný tvůj Máj nás jímá…“ aneb „Máchovský mýtus a kult“, jehož autorkou je Olga Jeřábková. Pořadem nás bude provázet vyprávění prof. Dalibora Turečka, který je také autorem výstavy, pořádané Památníkem národního písemnictví, kterou bude moci veřejnost shlédnout od konce června do listopadu v letohrádku Hvězda. Nač se tedy mohou posluchači těšit, pokud si zmíněný pořad z 30. dubna letošního roku večer 17. prosince v obvyklou páteční dobu naladí? Řeč se povede o pěti základních tématech.

Prvým bude Máchův život. Nepůjde ani tak o jeho detailní přehled, vždyť právě z Máchova života zná snad každý více než jen povinná školská data. Co ale bylo na Máchově životě dobově obvyklé, a co naopak zvláštní? Které zážitky, aktivity a okolnosti formovaly osobnost mladého studenta? A kde je možno hledat hranici mezi životem a dílem?

Máchova tvorba – tedy druhé z oněch témat večera – by sama mohla být námětem celé série pořadů. Proto se alespoň letmo dotkneme několika otázek. Do jaké míry a jakým způsobem kořenilo Máchovo dílo v tradici? Bylo opravdu „výstřelem do temné noci“, jak je později charakterizoval Antal Stašek, nebo mělo své opěrné body v české i evropské literatuře, popřípadě i v jiných druzích umění, zejména v malířství a divadelnictví? V čem potom spočívalo překročení této tradice, její inovace? Jak Máchovo dílo ovlivnilo českou kulturu bezprostředně po svém završení, tedy ještě dříve, než se k Máchovi přihlásili Neruda, Hálek a další autoři almanachu Máj?

Podstatným a hutným tématem bude Máchův mýtus a kult. Jak se utvářel a proměňoval v běhu času? Jakou podobu nabýval třeba v jubilejním roce 1910, nebo v polovině třicátých let při druhém velkém máchovském výročí? Kdy se dostal Mácha do čítanek? Co vše bylo spojeno s kultickými místy, prvořadě s litoměřickým hrobem? Jaké významy a peripetie nabývala stavba Myslbekova máchovského pomníku na Petříně? A jaké byly okolnosti a souvislosti přenesení Máchových ostatků do Prahy? Ani zde nepůjde o detailní přehled všech jednotlivostí – na to by ostatně ani nestačil čas. Můžeme zato alespoň rámcově charakterizovat proměny obrazu Máchy od výstředního rozervance přes sladkobolného básníka přírodní krás, od symbolu českého národního sváru s Němci až po předchůdce umělecké avantgardy. Neodepřeme si přitom několik zajímavých citátů z dobových novin, oslavných básní či polemik.

Předposledním tématem budou máchovské inspirace v českém umění a překlady jeho děl do cizích jazyků. Zde se otevírá široký prostor, sahající od Hálka a Nerudy až po underground konce 20. století, od prvních ilustrací Máje po roce 1860 až po výtvarné artefakty Istlerovy či Švankmajerové, od opery Strašný lesů pán z počátku 20. věku až po hudbu Kopelentovu, od prvního němého filmu Cikáni až po Brabcovo ztvárnění Máje. Nebylo snad jediného uměleckého směru nebo výrazné umělecké osobnosti, pro něž by se Mácha a jeho dílo nestaly inspirací. Lze tedy oprávněně mluvit o dvou stech letech české kultury s Máchou. Pokusíme se alespoň naznačit, jaké jsou nejhlavnější orientační body tohoto prostoru.

Naposledy se pozornost alespoň letmo soustředí k pestrému, ale málo připomínanému tématu: Mácha kuriózní a bizarní. Kdo dnes třeba ví o Máchově horoskopu, sestaveném Vítězslavem Nezvalem? Komu se vybaví nejrůznější Máchovské karikatury, ať už ty záměrné, nebo ony vzniklé v dobré víře bezděčně? Kdo zná máchovská falza nebo slyšel o Máchově médiu? Kdo voněl k růži, vyšlechtěné na básníkovu počest?

Hudebním doprovodem večera budou ukázky z děl autorů, dobově spojených s Máchovým životem, které vybral a uvede muzikolog Miloš Štědroň.

Jeden pořad, byť i byl celovečerní, jistě nemůže postihnout všechny rozměry, souvislosti a významy Máchovy osobnosti a jeho díla. Může se ale dotknout dvojí základní otázky: Co je tak výjimečného na Máchově tvorbě, že se dostala do samého středu českého kulturního kánonu? A co o naší kultuře vypovídá způsob, kterým Češi s Máchovým dílem i kultem zacházejí již po dobu takřka dvou set let?