Marguerite Yourcenarová: Poslední láska prince Gendžiho

Marguerite Yourcenarová (1903–1987), autorka románů, básní a esejů, literární kritička a překladatelka antické poezie, se proslavila roku 1951 románem Hadriánovy paměti. Jedním z vrcholů její tvorby jsou Orientální povídky (1938), v nichž čerpá z balkánských legend a folklóru a z asijských mýtů.

Deset povídek souboru (původní název byl Povídky a novely) prošlo roku 1963 revizí. Texty nejsou všechny opravdu orientální – ačkoli se některé odehrávají v Japonsku, Číně a Indii, jiné jsou situovány na Balkán – podstatnější je však jejich duch a styl: autorka barvitým, silně obrazným jazykem rozvíjí pověsti, mýty a pohádky, které četla nebo slyšela vyprávět. Příznačná je autorčina spřízněnost s východním myšlením a romantické ladění příběhů, jejichž jemná krása dává zapomenout na strasti dneška.

V povídce Poslední láska prince Gendžiho jsou postavy a rámec příběhu vypůjčeny z významného textu staré japonské literatury, pozoruhodné románové ságy Příběh prince Gendžiho spisovatelky Murasaki Šikibu, která popisuje velkolepá dobrodružství slavného asijského donchuána. „Murasaki se však s typickou rafinovaností jaksi ,vykroutí' z vylíčení smrti slavného hrdiny a od kapitoly, ve které se Gendži jako vdovec stahuje do ústraní, přejde rovnou k té, v níž už je hlavní postava po smrti. Povídka v tomto svazku si klade za cíl ne-li snad přemostit příběh, tedy alespoň zasnít se nad podobou, jakou by možná tomuto epilogu dala sama Murasaki, kdyby jej byla napsala,“ uvedla autorka v poznámce k poslednímu vydání souboru.

Yourcenarové vize Gendžiho smrti vyšla poprvé roku 1937 v La Revue de Paris.