Arnošt Goldflam: Babička se zase jednou vrací ke Standovi

Za léta své mnohostranné činnosti se scénárista, dramatik, spisovatel, moderátor, režisér a příležitostný herec Arnošt Goldflam (22.9.1946) stal významnou součástí české kultury. Vedle řady úspěšných divadelních (a také rozhlasových) inscenací a množství mediálně vděčných rolí, se poslední dobou také začíná prosazovat jako prozaik. Povídka Babička se zase jednou vrací ke Standovi pochází z autorovy druhé povídkové knihy Osudy a jejich pán a nese si charakteristické znaky celé knihy: Hru s nejistotou, s vědomím, že nikdo neví dne ani hodiny. I jeho Standa je řezán z poláčkovského materiálu tzv. malých lidí, to ale neznamená, že autor sleduje jen malé obzory.

Goldflamův generační souputník Pavel Řezníček v souvislosti s Goldflamovými povídkami hovoří o jakémsi "existenciálním bonvivánství, které je výsledkem snahy si lehce podrobit všechny možné katastrofy, které číhají za humny." I Standa z povídky, kterou si Arnošt Goldflam vybral ke své interpretaci, se spolu se svou dávno mrtvou babičkou vrací ke genetické zkušenosti jakési podivně komické smrti. Goldflam tu nenapodobitelně po svém a s potutelným úsměvem a svým nenapodobitelným přednesem pootevírá dveře do světa, v němž svého času v české literatuře vládl Ladislav Fuks.