Jazzmeni narození ve znamení Blíženců
“Více je toho na zemi a na nebesích, než se vám filozofům ve snech zdá,“ říká Shakespeare ústy Hamleta. V podvečeru poslední květnové neděle nahlédneme do horoskopů Blíženců, ale především si poslechneme hudbu jazzových jubilantů z tohoto znamení.
Úvodní nahrávka připomene fanouškům swingu, že 30. května mohou oslavit sto páté narozeniny Bennyho Goodmana, a že rovné stovky by se dožil člen trumpetové sekce jeho big bandu Ziggy Elman. Hvězdy mají nejspíš na svědomí také to, že se Ken Peplowski (23. 5. 1959) vydal v goodmanovských stopách a že se jeho hudebním osudem stal také swingový klarinet. Virtuózní technikou a improvizační invencí udivuje při hře na trombon další blíženecký jubilant Bill Watrous (8. 6. 1939). Pod patronátem George Russella se do elitní společnosti průkopníků modální koncepce dostal altsaxofonista Hal McKusick (1. 6. 1924), zatímco sedmdesátník Monty Alexander (6. 6. 1944) si zachovává swingovou klavírní tvář. Mnohem pestřejšími stylovými prostředky disponuje jak bubeník Peter Erskine (5. 6. 1954), tak multiinstrumentalista Marcus Miller, jenž bude přijímat gratulace k pětapadesátým narozeninám 14. června. Přehlídku jazzových jubilantů narozených ve znamení Blíženců ukončí pianista a kapelník Francy Boland (11. 6. 1929) nahrávkou big bandu, který vedl s bubeníkem Kennym Clarkem.
Astrologické zkoumání jazzové oblohy může být poučné i zábavné. Zvláště když v zorném (vlastně sluchovém) poli zazáří hvězdné těleso nejvyšší hudební velikosti.
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Henrik Ibsen: Nepřítel lidu. Drama o muži, který měl odvahu vyslovit pravdu
-
Petr Placák: Fízl. Exkurze do doby, kdy byla obhajoba osobní svobody trestným činem
-
Karel Steigerwald, Ivan Bednář: Záchranka. „Bílé pláště“ v hlavní roli dramatického seriálu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
