Otokar Fischer: Židé a literatura (3 části)

Literární vědec, básník, dramatik a překladatel Otokar Fischer se narodil 20.5. 1883 v Kolíně, kde také začal studovat gymnázium. Po otcově smrti se rodina přestěhovala do Prahy. Po maturitě se zapsal na pražské české i německé univerzitě. Germanistická studia zakončil doktorátem v Berlíně roku 1905. Po studiích pracoval v Univerzitní knihovně v Praze a připravoval se na univerzitní dráhu. Roku 1909 se stal docentem, později profesorem dějin německé literatury na Karlově univerzitě. Často byl zván k přednáškám na zahraniční fakulty a na vědecké kongresy. Před válkou byl jednu sezónu dramaturgem Národního divadla, v letech 1935-38 vedl jeho činohru. Od roku 1907 působil jako divadelní referent nejdříve v Přehledu, pak v České revue, Národních listech, Právu lidu, Lidových novinách aj. Byl jedním z redaktorů Almanachu na rok 1914. Zemřel nečekaně 12. března 1938 na srdeční mrtvici po zprávě o okupaci Rakouska nacistickým Německem.

Ve svých uměleckých dílech se neustále vracel k otázce vztahu jedince k nadosobním hodnotám. Ve své kritické, teoretické a historické práci hledal souvislosti mezi humanistickými hodnotami minulosti a přítomnosti a přitom spojoval kulturní oblast s aktuální sociální problematikou. Jako překladatel integroval přední díla světového písemnictví do české kulturní sféry. Je autorem básnickým sbírek Království světa (1911), Hlas (1923), Poledne (1934), Rok (1935), Host (1937), dramat Přemyslovci (1918), Hérakles (1919), Otroci (1925), kritických studií K dramatu (1919), literárních studiíHeinrich von Kleist a jeho dílo (1912), Friedrich Nietzsche (1912), Heine (1923-24), Otázky literární psychologie (1917), Duše a slovo (1929), Slovo a svět (1937).Překládal zejména z němčiny, ale také například z francouzštiny, španělštiny, ruštiny, za jeho nejvýznamnější překlad lze považovat přetlumočení Goethova Fausta.