Vídeňský kaleidoskop Petra Altenberga

Když vyšel v roce 1958 pod názvem „Minutové romány“ moderní český výbor krátkých próz a aforismů Petra Altenberga (1855 - 1919) ve vynikajícím překladu Jana Hanče, jako by se nám tehdy mladým otevřelo okno do jiného světa. Ti dříve narození autora ovšem znali a u nás překládali ještě za jeho života. Věděli, že se vlastně jmenoval Richard Engländer, vyrostl v obchodnické rodině, nikdy nedostudoval, celý život bydlel v hotelovém pokoji, který mu platil jeho bratr, a jako svou adresu uváděl kavárnu Central, kde byl pravidelným hostem. A tam taky nejspíše črtal na volné útržky papíru své drobné novinářské prózy, fejetony, aforismy a básně v próze.

Traduje se, že ho při psaní jednou přistihl spisovatel Arthur Schnitzler, vzal mu hrst těch papírů z ruky a seznámil s jejich podivuhodným obsahem kruh vídeňských literátů. Prý to byl Karl Kraus, který se v roce 1896 zasloužil o to, že sedmatřicetiletému debutantovi vyšel soubor jeho črt knižně pod názvem Jak to vidím. Těch souborů bylo nakonec dvanáct. Altenberg se stal vídeňským klasikem a v kavárně Central ho můžeme ještě dnes navštívit hned u prvního stolku v podobě poněkud omšelé sádrové figuríny.

Mne však už dávno předtím, než jsem ho mohl v kavárně Central pozdravit, zlákaly Altenbergovy prózy k prvním překladatelským pokusům. Uplatňoval jsem je v rozhlase, v roce 1979 z nich vzniklo představení pražské Lyry pragensis pod názvem Ten blázen Altenberg a následně vyšly v témže nakladatelství v sličném „kolibřím vydání“. V ovzduší vídeňské secese, ve společnosti Altenberga, Schnitzlera, Hofmannsthala, Hermanna Bahra a dalších rakouských autorů té doby mi bylo dobře, i když jsem bral na vědomí, že pod zdánlivou idylou se už hlásily příznaky hniloby, vedoucí k rozpadu mocnářství, jak mě poučovali literární historikové. V našem rozhlasovém Vídeňském kaleidoskopu Petra Altenberga dopřejeme však Vídeňanům ještě tančit při tónech Straussových valčíků a poslechneme si, jak svět kolem sebe viděl ten sympatický, výstředně oblečený podivín, který se s holou lebkou a v sandálech naboso procházel před sto lety po Vídni.