Konstantin Biebl: Až umřem, staneme se květinami

„Znali se od studentských let a sňatek spolu uzavřeli 31. ledna 1931 na radnici v Lounech. Básník se tak stal občanem Loun a žil v bytě v domě nad prosperující železářskou prodejnou, kterou vlastnil otec mladé nevěsty. Starý pán byl zpočátku poněkud rozpačitý, když dcera přivedla domů třicetiletého básníka blouznícího o revoluci, ale nakonec se s nezajištěnou existencí svého zetě smířil a dceru obdařil štědrým věnem. ...“ píše autorka Souzvuku z korespondence Konstantina Biebla, Jana Doležalová v článku pro Týdeník Rozhlas 14/2011 a pokračuje:

„Manželství Bieblových se však zanedlouho stalo spíš formálním svazkem, ke kterému "Kosťa" nejednou přidal další avantýru. Po Mnichovu odchází Biebl z pohraničních Loun do Prahy, avšak Marie zůstává doma a po celou válku pracuje v želežářském obchodě svého otce. Do Prahy se stěhuje v roce 1946, ... ale s manželem už nebydlí. ... O jejich dávné lásce však svědčí milostná korespondence, kterou k bibliofilskému vydání připravil v roce 1998 lounský badatel Ivo Markvart. ...“

Bieblovy listy jsou svébytnými texty – básněmi v próze, nádechem k veršům, horoucím vyznáním. V našem pořadu doprovázíme Bieblovu korespondenci jeho lyrickými verši. Mimo jiné i básní Milenci, která inspirovala k titulku: „ Až umřem, staneme se květinami./ Ve dne budeme lidem pro radost/ a v noci budem sami.“ Připravila Jana Doležalová. V režii Aleše Vrzáka účinkují autorka pořadu a Jan Vondráček.