Friedrich Schiller: Balady

3. duben 2011

Souzvuk

Vltava - výchozí obrázek|foto:Český rozhlas Vltava

Česká literatura se od svých nejranějších obrozeneckých začátků vyrovnávala se dvěma nejvýraznějšími osobnostmi klasického období německé literatury – s Goethem a Schillerem. A byly to právě balady Friedricha Schillera, psané především na antické a středověké náměty, na kterých česká poezie školila od počátku svůj básnický výraz. O jejich překlady se v průběhu století pokoušela řada českých básníků a překladatelů, ale kompletní český převod balad je dílem Jaroslava Vaňka z 90.let 20.století, z jehož překladů je také sestaven náš pořad.

Schillerovy balady vznikly v letech 1797-1804 a jak píše překladatel J.Vaněk: „Schiller ve svých baladách opěvuje velké lidské ctnosti, jako je hrdost, odvaha, touha po svobodě, věrnost slovu, láska až za hrob, ale zamýšlí se i nad otázkami viny a trestu, hranicemi lidské odvahy a štěstí, řeší rozpor mezi slepou poslušností k nadřízeným a vůlí k obecně prospěšnému činu aj. Jejich jádrem bývá morální problém. Schiller vypráví (na rozdíl od jiných autorů balad) své příběhy s větší šíří. Jeho vyprávění se místy zvolní, ulpí na podrobnostech (např. líčení obřadů v kostele v Cestě do huti nebo divadelního představení v Ibykových jeřábech), aby vzápětí nabralo na dramatičnosti a oživeno četnými dialogy spělo k svému závěru.“

Schiller: Balady (ukázka)

Play / pause

0:00

volume

Schiller: Balady (ukázka)

< previous

> next

Balady jsou psány různým metrem: trochejem, jambem, nebo složitějším (ne vždy pravidelným) jambicko - či trochejsko-daktylským metrem, pro něž má němčina vzhledem ke svým přízvukovým a lexikálním specifičnostem vhodné předpoklady.