Ondřej Vaculík: Za co vděčíme automobilu

Poslouchejte na Vltavě 25. června 2015 v 15:05. Po odvysílání se esej objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstane tam až do středy 1. července 2015.

Ondřej Vaculík začal publikovat své fejetony v samizdatových souborech v 80. letech 20. století. V téže době uvedl pod smyšleným jménem Ondřej Děd v divadle Orfeus divadelní hry Zedno a Ovčín a několik povídek. Po roce 1990 nastoupil do Literárních novin jako redaktor publicistických stránek a zástupce šéfredaktora. Tehdy se hodně věnoval ekologickým tématům (bylo období bourání Libkovic a dostavování Temelína).

Vydal dvě prozaické knihy, Stavební deník a Jablko přešlé mrazem. V roce 1999 odešel z Literárních novin a v roce 2000 nastoupil do Českého rozhlasu Plzeň, odkud se později uvolnil částečně pro nezávislou literární tvorbu a publicistiku, částečně pro regionální politiku a budoucnost pohoří Brdy. Je stálým spolupracovníkem stanice Vltava, pro niž píše eseje a vytváří dokumentární a publicistické pořady.

Vltavské eseje Ondřeje Vaculíka reflektují stav společnosti z pozic „obyčejného života“, často balancují na hraně fejetonu nebo krátké povídky. Bývají založené spíš na konkrétním zážitku než na abstraktní úvaze. Za co vděčíme automobilu je ironický název úvahy o strašlivém dopravním kolapsu.

Autor: Ondřej Vaculík Režijní spolupráce: Alena Zemančíková