Nedělní free-jazzové lelkování s Ornettem Colemanem!

Úvodní skladba The Sphinx byla vydána v roce 1958 na LP Something Else (Něco jiného). Jak už název prozrazoval, tato hudba se výrazně lišila od osvědčených mainstreamových forem. Volná kolektivní improvizace šokovala na přelomu 50. a 60. let sluch většiny amerických i evropských posluchačů, ale velmi vyhovovala avantgardním představám Charlieho Hadena, jenž byl partnerem Ornetta Colemana při natáčení skladby Ramblin‘. Basista, který byl ve studiu i při nahrávání skladby Blues Connotation, prohlásil, že „Colemanova hudba je předvídatelně nepředvídatelná, půvabná, nádherná a pěkná“. Podobného mínění byli i trumpetista Bobby Bradford a tenorsaxofonista Dewey Redman, které Ornette Coleman pozval k natáčení skladby Law Years na desce Science Fiction. Ornette Coleman vkládal do hudby velké množství energie, a tuto naléhavost ještě umocňoval mimořádnou melodickou invencí. Jeho žalozpěv Lonely Woman považoval za nejúžasnější melodii i rockový idol Lou Reed. Kromě hlavního nástroje, kterým byl altsaxofon, hrál Ornette Coleman také na housle a na trubku. Jeho trumpetovou kantilénu ve skladbě Chanting doplní miniatura Spelling the Alphabet z téhož alba Virgin Beauty. V závěru posluchači uslyší skladbu The Good Life ve dvou různých provedeních: na prvním snímku z alba Skies Of America doprovodil saxofonistu Londýnský symfonický orchestr, na druhém z alba Song X kytarista Pat Metheny, jenž prohlásil, že „Ornette Coleman je jediný muzikant, který má v malíčku celý hudební vesmír“.

Někdy před pětadvaceti lety jsem se v prázdné Lucerně při zvukové zkoušce Colemanovy kapely obrátil na kytaristu a zvukového režiséra Zdeňka „Sarku“ Dvořáka s otázkou, proč nám Ornettova muzikana začátku šedesátých let připadala tak nestravitelná? Jenom se usmál, pokrčil rameny a dál poslouchal freejazzového věrozvěsta se zřetelným zalíbením.