Poetické zálety Ivana Rajmonta
Ivan Rajmont (rodák z Hradce Králové), v roce 1971 absolvoval studium režie na DAMU v Praze. Na počátku 70.let pracoval v Divadle V. Nezvala v Karlových Varech (režie: např. Langer: Periferie, Landovský: Případ pro venkovského policajta) Převážnou dobu v letech 1975-86 byl uměleckým šéfem Činoherního studia v Ústí nad Labem (tady vznikly inscenace např.: Diderot/M. Kundera: Jakub fatalista, Büchner: Leonce a Lena, Dantonova smrt, Koenigsmark: Edessa, Shakespeare: Troilus a Kressida, Brecht: Muž jako muž, Gogol: Revizor).
Posléze, do roku 1989 režíroval v Divadle Na zábradlí v Praze; ale hostoval i v řadě dalších divadel (Divadlo P. Bezruče v Ostravě, Divadlo E. F. Buriana v Praze, Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Divadlo SNP v Martině, Slovenské národní divadlo v Bratislavě - v zahraničí např. v ruské Jaroslavli).
Od konce roku 1989 do konce července 1997 stál Ivan Rajmont v čele činohry Národního divadla v Praze , kde i nyní nadále režijně působí (režie: např. Čechov: Strýček Váňa a Višňový sad, Shakespeare: Jak se vám líbí a Cymbelín, Henrik Ibsen: Divoká kachna, F.M.Dostojevskij: Běsi).
Z představení, která jsou nyní na repertoáru Národního divadla, se Ivan Rajmont režijně podílel například na inscenacích: Sluha dvou pánů, Rock and roll (Toma Stopparda), Tři životy - Benefice Vlasty Chramostové.
Nejposlouchanější
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Raymond Radiguet: Ďábel v těle. O skandální a nerovné lásce mladíka a vdané ženy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
