František Lederer aneb Život by mohl být tak krásný. Životní příběh významného novináře v Pátečním večeru

Vysíláme 20. května od 20:00.

Rodák (1898) z Lokte, absolvent pražské filosofie, nastoupil v lednu 1925 do novin Prager Tagblatt, nejvlivnějšího liberálního německého deníku v Čechách. Lederer přispíval svými fejetony, kritikami a reportážemi do kulturní rubriky, kterou tehdy vedl jeho přítel Max Brod. Lederer měl široký rozhled (kromě češtiny a němčiny ovládal francouzštinu, italštinu a angličtinu) a noviny jej posílaly na divadelní premiéry do Vídně, Berlína nebo Říma, aby mohl jako první napsat pro čtenáře recenzi. Záhy pronikl i do literárního světa, začal do němčiny překládat povídky Karla Čapka a dalších českých spisovatelů.

Po nástupu nacismu v Německu se redakce Prager Tagblattu stala útočištěm pro lidi jako Thomas a Heinrich Mannovi nebo Arnold Zweig. Když po násilném připojení českého pohraničí k Německu spáchal sebevraždu šéfredaktor Rudi Thomas, do čela novin byl postaven František Lederer. V dubnu 1939 je ale zatčen; to už noviny několik týdnů neexistují. Šest týdnů jej gestapo věznilo na Pankráci a vyslýchalo. Propuštění Lederer využil k rychlému odchodu přes Švýcarsko do Anglie. V květnu 1941 nastoupil do redakce německých novin Die Zeitung, které vydávalo britské ministerstvo informací a dopravovalo mezi nacistické vojáky na frontách a do německého zázemí. Spolupracoval s informační službou exilového ministerstva zahraničních věcí; Lederer byl ještě z předválečných let přítelem Petra Zenkla a Jana Masaryka. Oba mu za jeho služby československé věci nejednou poděkovali.

Tajemník Huberta Ripky Ivo Ducháček děkuje Františku Ledererovi za to, jak v britských německy psaných novinách referuje o československé problematice. |foto: Národní archiv Praha

V červnu 1945 nastoupil Lederer jako tiskový důstojník americké armády do Radia Luxembourg, zároveň spolupracoval s německy psanými novinami v americké okupační zóně Německa. Do Československa se marně snažil vrátit, podařilo se mu to až na podzim 1946. To už pracoval v úřadu pro stíhání válečných zločinců při hlavním stanu americké armády. Analyzoval doklady z nacistických archivů a připravoval je pro americké žalobce při Norimberském procesu. Obrátil se také osobním dopisem na komunistického ministra Václava Kopeckého s prosbou o práci v Československu, odpovědi se ale nedočkal.

Naposledy přijel do Prahy v lednu 1948 na svatbu dcery. Po únoru 1948 mu bylo jasné, že coby příslušník americké armády se domů nevrátí. V červnu 1948 získal práci v Mezinárodní organizaci pro uprchlíky v Bad Kissingenu, ale ráno 21. června 1948 byl ve svém bytě v americkém sektoru Berlína nalezen v bezvědomí. Zemřel krátce po převezu do nemocnice. Soudní pitva určila jako příčinu smrti požití nadměrné dávky barbiturátů. Byl zavražděn, nebo spáchal sebevraždu? A nebo se jednalo o nešťastnou náhodu?

|foto: Eduard Burget

Životní příběh významného novináře přiblíží posluchačům historik Eduard Burget a Ledererova vnučka Bára Lukešová. Díky záznamům, které před časem pořídila společnost Post Bellum, uslyší posluchači i hlas dcery Františka Lederera Alice (Táni) Lukešové. O Ledererově působení v novinách Prager Tagblatt bude hovořit Pavel Doležal, historik Michal Frankl se zaměří na otázku německých uprchlíků před nacismem ve druhé polovině třicátých let. V pořadu zazní i ukázky z dopisů, které si po roce 1945 vyměnili František Lederer s dcerou Alicí.