Mluvit o hudbě jako tančit o architektuře
Hospody, vinárny, bary nebo kavárny jsou místy přímo stvořenými k nezávaznému tlachání, ve kterém se občas zatřpytí vtipný postřeh vycházející z životní zkušenosti. S moudrostí jazzového národa vás seznámíme v prvním červnovém Jazzcafé.
*Pořad Jazzcafé Aleše Bendy se soutěží na konec vysíláme vždy 2. a 4. středu v měsíci na Vltavě od 17:45, aktuálně 8. 6. 2016.
„Když si při hraní písničky lidé neklepají nohou, tak tu písničku nehrajte!“ (Count Basie).
„Když se to tak vezme kolem a kolem, jazz byl vždycky typem chlapa, kterého byste nechtěli vidět, jak se kamarádí s vaší dcerou.“ (Duke Ellington).
„Jazz není co, ale jak!“ (Bill Evans).
„Blues je pro jazz to, co kvásek pro chleba. Bez něj je to placka.“ (Carmen McRae).
„Mluvit o hudbě je stejné, jako tančit o architektuře.“ (Thelonious Monk).
Verbální projevy známých osobností budou jenom stručným doprovodem jejich hudebních nápadů.
Před závěrečnou ukázkou vyhlásíme SOUTĚŽ. Bude položena jednoduchá otázka a posluchači, kteří na ni pošlou esemeskou na číslo 736 304 030 třetí a pátou správnou odpověď, vyhrají jazzové CD a výtisk časopisu Xantypa.
Nejposlouchanější
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění. Poslechněte si oceněnou audioknihu roku
-
Dora Kaprálová: Mariborská hypnóza. Poslechněte si četbu z Knihy roku Magnesia Litera
-
Josef H. A. Gallaš: Mé žalosti a mé bolesti. „Truchlivá autobiografe“ nešťastného autorova života
-
Náramný pohřeb a O zkroceném poručíkovi. Povídky dánského spisovatele a námořníka Jørna Riela
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
