Vendo. Michal Isteník v sugestivním příběhu všestranně nadaného, ale duševně nemocného umělce

Osoby a obsazení: Vendo (Michal Isteník), Dora (Sára Venclovská), Otec (Radoslav Šopík), Maminka (Ivana Hloužková), Doktorka (Eva Lesáková), Psychiatr 1 (Vladimír Hauser), Psychiatr 2 (Jakub Šafránek), Žena z Linky důvěry (Jana Stefanka) a Muž z vesnice (Zdeněk Truhlář)

Dramaturgie: Hana Hložková

Zvukový mistr: Josef Daněk

Hudba: Ondřej Kyas

Režie: Lukáš Kopecký

Natočeno: v roce 2014

V dramatu Vendo se pozvolna střídají nálady spojené se soukromým životem, návštěvami psychiatrů, ale také s vnitřním světem a myšlenkami tohoto veřejnosti nepříliš známého tvůrce. Specifickým motivem hry je téma Ryčlovy mýtické „Země vrabců“, území, do kterého uniká z reality a které mu dodává sílu, aby se pokusil začlenit do norem tehdejší společnosti.

Čtěte také

Já nejsem ztracen, vždycky nalezen… Mozaika pohnutého života básníka a překladatele Ivana Blatného

Původní verze textu, koncipovaná do podoby rozhlasového pásma, vznikla jako absolventský projekt na JAMU v roce 2011 (pod vedením Marka Horoščáka). Vycházela z dokumentárních podkladů, získaných díky Václavu Huptychovi – správci pozůstalosti Václava Ryčla a konzultacemi s arteterapeutkou Beatou Albrich. Je z ní dobře patrné, že životopisné reálie a Ryčlovu tvorbu Bára Voráčová důkladně studovala – z konkrétních děl, korespondence či chorobopisu.

Přerod do podoby určené pro debut v rámci rozhlasového cyklu Hry a dokumenty nové generace se uskutečnil na přelomu roku 2013/14. V textu byly výrazně posíleny dialogy a dramatické situace, došlo na redukování pasáží informativního charakteru a vznikla postava Dory coby „vypravěče“ příběhu.

Pro inscenační podobu hry je charakteristický prudký sled střídajících se událostí. Výjevy ze skutečného života jsou rytmicky prolínány s vnitřním světem titulní postavy. Touhy a rozpory komplikované osobnosti s uměleckým talentem posluchači předává zejména interpret hlavní role Michal Isteník.

Čtěte také

Máchův Máj nově přečtený, rozezněný a uslyšený. Voicebandová kompozice pro čtyři hlasy

Podmanivou atmosféru jeho rmutného bytí však podporuje kombinace jemně neurotizující rockové hudby a směsi běžných denních zvuků. Zprvu takřka zběsilé tempo zvukového vyprávění se pozvolna uklidňuje v souvislosti s tím, jak bezvýchodná je situace hlavního hrdiny. Vendo je hrou pro náročnější posluchače, kteří ocení právě i kontrasty mezi herectvím a zvukem.

Barbora Voráčová (1987) je absolventkou brněnské JAMU v Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Při studiu se věnovala psaní divadelních a rozhlasových her a objevování metody zvané „storytelling“ – vyprávění příběhů. Tuto disciplínu studovala na Oslo University College a jako stážistka ve Skotském storytellingovém centru v Edinburghu. Její zájem vždy směřoval k psanému i mluvenému slovu. V podání olomouckého Divadla na cucky vzniklo v roce 2008 rozhlasové provedení jejího textu Kabaret Kaldera, který se v témže divadle uváděl sedm let. V současnosti se aktivně věnuje dramaterapii a arteterapii, je místopředsedkyní Asociace Dramaterapeutů České republiky.

Básník, spisovatel a fotograf Václav Ryčl (1966–1993) byl pozoruhodnou a všestranně nadanou osobností. Trpěl vážnou duševní chorobou, se kterou se potýkal většinu svého života. Zaujal povídkami, básněmi a deníkovými záznamy z prostředí pražské psychiatrie (některé z nich vyšly ještě za života autora v Literárních novinách a v časopisu Vokno). Souborně je vydalo nakladatelství Petrov pod názvy Pavilon číslo 13 (2003) a Život je hrozný společník (2004) až po jeho smrti. V roce 2011 uspořádala Moravská galerie v Brně výstavu Ryčlových fotografií, k níž vyšla publikace mapující jeho výtvarnou tvorbu Blue Boy (2011).