Nikola Tachecí: Milostná píseň pro kočku. Četba s hvězdičkou plná divoké vášně i tajemství

Když dospělá žena miluje už jen svou kočku, asi s ní nebude něco v pořádku. To „něco“ je celý vnitřní i vnější svět sociální pracovnice Agáty: vyhořelý manžel, vzdalující se syn, ohrožené pracovní místo, strádání finanční i citové. Žena uvězněná v pasti na myši.

Pak její kočka skočí z balkonu na dvůr – a rovněž pod Agátou se najednou rozevře propast. Svůdná propast: její kočku zachrání neznámý muž, který má v sobě temnou hloubku, jež Agátu děsí i přitahuje současně. „Je to muž, noční lovec, najde moji kočku, obě nás uloví.“ Vášnivý vztah, jenž s ním Agáta prožije, ji zavede nejen až do odlehlých oblastí Afriky – ale hlavně do té horké a tajemné džungle, již má většina z nás v srdci.

Kočka v pasti na myši

„V hlase toho muže zní temný náruživý podtón. V jeho očích nevidím jen rozkoš, jen touhu, jen něhu a úsměv, úsměv tak hřejivý, tak vroucí. V jeho očích je taky svinstvo, bahno u dna, odpadky, v nich rejdí krysy. Svinstvo. Vidím je, cítím jeho pach. Ale teď mi to nevadí. On je ve mně taky vidí, to je ta milost přece, vidět to svinstvo a neodvrátit se, milovat se.“

Čtěte také

Houpu se mezi lehkomyslností a tragédií. Britský spisovatel Alan Hollinghurst a stopa, o které se nepsalo

Najde Agáta v té džungli lásky ještě i něco jiného než rozkoš? Než vinu, zradu a pomstu? A hlavně – dokáže najít z té džungle cestu zpět k sobě samé? A kolik za to zaplatí? „Občas zvracím, občas jsem šťastná,“ charakterizuje svůj příběh s odhodlaným humorem, jehož se přidržuje i ve chvílích, kdy do ní život zatíná drápy jako kočka – občas ve vzteku, občas v rozkoši. „Píšu, aby mi nejeblo. Toť moje konfese.“

Milostná píseň pro kočku, vášnivý román Nikoly Tachecí, je podobný jako opravdový kočičí jazyk, když vás uprostřed noci olízne po tváři: něžný, horký, láskyplný, současně ale také až bolestivě drsný. Hledá lásku a krev – jako ty kočky na střechách.

Psáno pro Týdeník Rozhlas.